Boty na Te Araroa

23.09.2020

Nějakou dobu nám to trvalo než jsme se prochodili k teniskám, ale teď už na ně nedáme dopustit. Te Araroa je rozhodně nešetřila a připravila jim velmi různorodý terén, od asfaltu, přes bahno, suťoviska, písek až po chůzi řekami...


Pár tipů:

Volili jsme běžecké tenisky určené do terénu anebo na mix trailu a silnice, prodyšné a bez membrán a goretexu, aby dýchaly a rychle schnuly.

Zároveň jsme vybírali o půl až jedno celé číslo větší boty než jsou naše běžné velikosti, protože jsme věděli, že se nám noha bude chůzi krapet zvětšovat a občas otékat.

Oba jsme také mířili na širší "kopyto" boty, aby poskytovala dostatek prostoru pro práci prstů. 

Oba také chodíme s turistickými hůlkami, které výrazně zvyšují stabilitu a jistotu kroku, ať už v bahnitém a kořenitém terénu, nebo ve skalách a suťoviscích.

Nosíme lehké bavlněné návleky na boty, aby jsme zabránili vnikání kamínků, apod.- viz konec článku.


Sylva: 

  • Cape Reinga - Auckland: 0.km - 600. km: Inov8 Trailtalon 235
  • Auckland - Boyle Village: 600.km - 2061. km: Inov 8 Roclite 290
  • Boyle Village - Tekapo: 2061. km - 2391. km: Inov8 Trailroc 285

Matěj:

  • Cape Reinga - Wellington: 0. km - 1700. km: Columbia Montrail Caldorado III
  • Wellington - Tekapo: 1700. km - 2391. km: Inov8 Trailroc 285

Inov8 Trailtalon 235 (Sylva)

Moje původně běžecké boty, které se mnou uběhly kolem 400 km a na TA vydržely dalších 600 km, z Cape Reinga až do Aucklandu.

Univerzální boty určené na 50% trailu a 50% asfaltu. Mě vyhovovaly zejména ze tří důvodů

  1. nízký drop (rozdíl v podrážce mezi patou a špičkou); jsem zvyklá na barefoot obuv a potřebuji cítit po čem jdu
  2. široké "kopyto"- v přední části boty je dostatek místa
  3. velmi lehké a prodyšné 

Bohužel, nicméně logicky, se kvůli prodyšnějšímu svršku dříve proděraví textil na horní části boty, případně na palcích a malíčcích. Přesto pro mě nejpohodlnější a nejrychleji schnoucí boty, ve kterých jsem na TA šla. 

Nechráněné palce občas natropily neplechu, tenká gumová vrstva na špičce je před okopem příliš neuchrání.


Inov 8 Roclite 290 (Sylva)

Roclite 290 s námi šlapaly od Aucklandu až do Boyle Village, celkem asi 1200 km. Ačkoliv jsme v nich zpočátku nebyla tak svá jako v Trailtalonech 235 (měla jsem pocit užšího kopyta bot), po prvních pár kilometrech už mi padly jako ulité a nakonec z nich mám dojem, že to byly nejvhodnější boty, které jsem měla.

Jejich výhody:

  1. nízký drop 4 mm (stejně jako Trailtalon 235)
  2. robustnější textilní část boty vydržela delší vzdálenost, přesto byly stále prodyšné a rychleschnoucí
  3. podrážka zpracovaná tak, že vydržela neuvěřitelných 1200 km chůze

Šiju, šiju si botičky, do sucha i do vodičky..

Roclite jsem sice musela v Pictonu, cca po po 800 km chůze, sešít a slepit v oblasti malíčků a kloubů u palce, ale to by si po takové vzdálenosti zasloužily každé botky.


Inov8 Trailroc 285 (Sylva i Matěj)

Ačkoliv jsou Trailroc 285 mezi trekery oblíbené, ani jednomu z nás bohužel příliš nesedly..

Sylva: 

Po botách s nižším dropem (oba předchozí modely na TA měly drop 4 mm) a širším kopytem (oba modely kopyto č. 4) jsem najednou přeskočila do Trailroc 285 s kopytem šířky č. 3 a dvojnásobným dropem 8 mm. V obchodě při zkoušení toho člověk moc neodhalí a nesporná výhoda tenisek spočívá v tom, že se vždycky nějak rozchodí (pokud si nekoupíte třeba příliš malé číslo) a trochu povolí. Ale v mém případě se to bohužel úplně nepovedlo.. 

Užší tvar bot jsem nějak zpracovala, a jak jsem psala, tenisky povolí, ale vyšší drop mi bohužel nevyhovoval celou dobu a po vzdálenosti kolem 15-20 km začínala pobolívat klenba. Nic strašného, přes co by se nedalo jít, ale zbytečná nepříjemnost.. Nicméně nepříjemnost, za kterou nemohla bota, ale spíš já a moje preference.

Výhodou Trailroc 285 oproti předchozím modely jsme ale odhalili ve výborné ochraně palců před ukopnutím a větší odolnosti vrchní části boty, která si ale stále uchovává prodyšnost a rychle schne. 

Pravda ale bohužel je, že jsem v botách ušla na Zélandu kolem 300 km a následně v ČR naběhala kolem 100 km (vše smíšený terén, spíše trail než silnice) a podrážka už nejlepším stavu není (zejména uprostřed přední části boty, kde už jsou výstupky sešlápnuté tak na třetinu původní hloubky).

Matěj:

Ačkoliv nejsem zvyklý na barefoot obuv jako Sylva a nevyžaduji proto nijak zvlášť široké boty nebo boty s nízkým dropem, Trailroc 285 byly pro mě až moc úzké. Roli v tom ale mohl hrát i fakt, že jsem za sebou měl přes 1700 km a nohu jako takovou už jsem měl širší, stejně jako fakt, že předchozí Columbie mi byly extrémně pohodlné. Proto bych příště volil rovnou širší boty.

Šířka bot ale nebyla to nejhorší.. podrážka mi začala odcházet asi tak po 500 km, a to tím způsobem, že se plastová vrstva podrážky se pomalu prodírat ven. Pravda ale je, že 800 km na Zélandu a následných 200 km v Čechách vydržely. 

Roli v tom ale může hrát několik věcí. Jednak to, že jsem nesl výrazně těžší batoh než Sylva (v průměru okolo 5 kg těžší, tudíž tak 12-17kg, dle množství zásob jídla) a že jsme si oba Trailroc kupovali ve výprodeji jako starší modely. Ty mohly být špatně skladované a to se mohlo podepsat na výdrži jejich podrážky.. 



Columbia Montrail Caldorado III (Matěj)

Láska na první pohled! Dlouho se mi nestalo, že bych nasadil botu a sedla mi jak.. zadek na hrnec. Tak akorát široké, tak akorát poddajné a tak akorát agresivní vzorek, všechno mi padlo hned do oka.

A celých 1700 km, které jsme spolu prošli, z Cape Reinga až do Wellingtonu, jsme spolu byli šťastní. Svršek boty bylo pochopitelně nutné v průběhu cesty trochu slepit a v oblasti malíčků sešít, a podrážka do Wellingtonu došla skoro jako palačinka, ale 1700 km, to je výkon, jaký každá teniska nedá!

Boty mají v podrážce tlumení FluidFoam, které pracovalo celou dobu tak moc, že ve Wellingtonu už bylo poznat, že pata podrážky je tak o 1-2 cm širší než byla na Cape Reinga. 


+ návleky!

Lehké prodyšné návleky, které zabraňují kamínkům, větvičkám, atp. padat do bot a trápit a zdržovat chodce jejich vysypáváním. 

Zvolili jsme model z dílny Nalehko, cenově dostupné, s jednoduchým principem suchého zipu na patě a háčku připevněného ke tkaničkám. 

Druhá část suchého zipu se jednoduše přilepí na patu boty, návlek se navlékne jako ponožka, poté se nasadí bota, slepí suchý zip, háček zahákne za tkaničky, a je to.

Po měsíci se nám bohužel odpáraly háčky a museli jsme místo nich přišít roztomilé dětské sponky, které ale posloužily stejně dobře.


Kde jsme během TA nakupovali boty?

Auckland (600.km)

Wellington (1700.km)

Další města s větším výběrem běžeckých bot, kterými TA prochází:

jQuery Tlačítko na začiatok by William from Wpromotions.eu