Etapa 1: Šumava 1/2

28.10.2018

Tak jsme úspěšně absolvovali první úsek naší trasy. A kombinace podzimu a Šumavy byla skvělá. Minimum turistů, oranžové listí, mlhy, vše co k podzimu patří a dokonce i něco navíc!

Pro orientaci hned na začátek přikládáme odkaz na mapy.cz.

Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno, čekala nás dlouhá cesta vlakem z Prahy do Nového Údolí. A v Novém Údolí jsme hned naskočili na červenou trasu.

První co nám nevyšlo, byl oběd, neuvědomili jsme si, že konec sezóny na Šumavě už je daleko za námi, a to znamená, že ne všechny penziony a hospůdky budu mít otevřeno. Každou chvíli jsme ale naráželi na turistické přístřešky a tak jsme jeden z nich využili i k odpočinku a zahřáli se horkou zelňačkou. :)

V NP Šumava zavedli před několika lety skvělou věc, nouzová nocoviště. Většinou se skládají z ohrádky, stolu s lavicemi a nedaleko stojící "ToiToiky". Co víc si přát! Jinak jsou ale pravidla velmi jasná a stručná: nerozdělávat oheň, odnést si vlastní odpadky a dodržet klid. Tábořit se smí celoročně mezi 18. a 9. hodinou a strávit se zde smí vždy jedna noc.

V NP Šumava zavedli před několika lety skvělou věc, nouzová nocoviště.

Nouzová nocoviště leží podél tzv. páteřní červené trasy, která se vine nedaleko hranic s Německem, a právě proto jsme se po ní vydali i my.

A první noc jsme tedy strávili na nouzovém nocovišti Strážný. A to zcela sami, podzimní sychravé počasí má i své výhody.

Ráno se nám ze stanu hodně nechtělo! Minulý den jsme ušli asi jen 13 km, ale byli jsme oba unavení jak psi! Večer jsme usnuli hned po jídle, asi v 19.30 a spali jsme snad do 8, vypadá to, že ve stanu se prostě spí líp! A vstávání hned do chladného a čerstvého vzduchu má své výhody i nevýhody. Ale zahřáli jsme se polévkou a odhodlali se vyrazit. Čekalo nás asi 30 km chůze až do Modravy, není čas ztrácet čas!

Červená trasa ze Strážného na Modravu byla střídavě asfaltovou cestou a stezkou. Zase jsme zapomněli, jak umí být i česká příroda krásná.. nejvíc nás uchvátily části cesty mezi Stodůlkami a Knížecími Pláněmi, stejně tak jako cesta, která vede pod vrcholem Černé hory (od rozcestníku U Pramene Vltavy až po Ptačí nádrž). Otevíraly se nám krásné výhledy.

Celý den jsme měli štěstí na krásné počasí! Sluníčko jen výjimečně vystřídalo pár mraků a trocha větru, ale jinak to byl podzimní den přímo dělaný na chůzi. Do Modravy jsme dorazili asi v 19 h.

Až třetí den si Šumava řekla, že se nám předvede v celé své síle. A rozjela opravdový horský podzim.

Až třetí den si Šumava řekla, že se nám předvede v celé své síle. A rozjela opravdový horský podzim. Vstávali jsme do mlhy a do zimy. A 3°C na teploměru se nám zdály přinejmenším optimistické. Ale je podzim, s tím se musí počítat. Rozhodli jsme se den začít pořádnou turistickou snídaní (takže čerstvé rohlíky s marmeládou) a zaběhli si zpět do města do obchůdku s posezením v teple (Modrý penzion provozuje i malý obchůdek s potravinami, který by měl mít otevřeno každý den 8-18h ). A pak už se konečně vydali na další cestu.

Pořád jsme si nebyli jistí, zda přespíme na nouzovém nocovišti Hůrka a následující den ještě kus půjdeme, anebo jestli dojdeme až do Železné Rudy, a pojedeme večerním vlakem domů. Ale počasí se moc nezlepšovalo a předpověď na druhý den byla dosti sněžná.

Na vrcholu Poledník už krásně chumelilo. Rozhlednu jsme sice málem přehlédli, ale oheň voněl i skrz mlhu. Měli jsme štěstí- na Poledníku bylo otevřené malinkaté bistro a v krbu plápolal i ten oheň, co provoněl okolí a vtáhl nás pod střechu. Vyhřívali jsme se u krbu, nacpali se a hned nám bylo líp! Nicméně počasí dál "podzimovalo", skoro spíš "zimnilo". A u jezera Laka jsme se rozhodli, že pojedeme domů a příště budeme zase pokračovat vyhřátí, víc nabalení a čerstvější.

Na vrcholu Poledník už krásně chumelilo. Rozhlednu jsme sice málem přehlédli, ale oheň voněl i skrz mlhu.

A tak jsme pokračovali v chůzi. Hrdě přešli odbočku na nocoviště Hůrka, nesledovali čas, věděli jsme jen, že cesta je krásná, sněží, a že nám je krapet zima. A proto jsme nepočítali. Nepočítali jsme čas ani kilometry, jen rychle šlapali směrem z kopce do Železné Rudy. Až potom... jsme se zamysleli, podívali se na hodinky a trochu zesmutněli. 12 km za 1h a 20min do odjezdu posledního rozumného vlaku?! To nedáme! Matěj mi chvíli nevěřil a chtěl běžet. Po dvou kilometrech běhu s krosnou a mém zlém pohledu mi uvěřil. Nestihneme to.

(Pojmu "rozumný vlak" rozuměj ve smyslu: vlak, který je sice přímý, ale přesto do Prahy jede 4 h. A pojmu "nerozumný vlak" rozuměj takto: vlak, který je nepřímý a obsahuje 4 přestupy, z nichž dva zahrnují více než hodinu dlouhé čekání v Plzni a následně v Berouně, a trvá tudíž něco okolo 6h, v Praze budeš ve 2h v noci.)

Rozhodli jsme se tedy dojít do Železné Rudy (vracet se 3-4 km na nouzové nocoviště by bylo dlouhé a situace přeci jen až tak moc nouzová nebyla) a přespat tam někde v teple v penzionu. Konec konců, zítra je taky den!

A druhý den ráno, vyspalí a vyhřátí, věci suché, nálada veselá, jsme vyrazili na vlak a hurá domů, probírat fotky z Šumavy a mapky na následující etapu! Uvidíme, kam dojdeme příště a co si na nás listopad nachystá, třeba dojdeme až do Českého lesa!

Každopádně se nemůžeme dočkat návštěvy Černého a Čertova jezera, vodopádků, vrcholu Ostrý a všeho dalšího co nás příště čeká!

Info nakonec:

cesta Praha-Český Krumlov-Nové Údolí aktuálně trvá cca 4 h 50 min (měli jsme štěstí na náhradní autobusy na trati z Českých Budějovic do Českého Krumlova), stojí cca 300 Kč
cesta Železná Ruda-Praha trvá cca 4 h, je možno ji absolvovat i přímým vlakem, stojí cca 300 Kč
raději se po sezóně nespoléhejte na otevřené penziony a hospůdky a vezměte si dostatek dobrůtek na svačinu (my na Poledníku obědvali vlastní donesené vepřové koleno a vypadalo to, že nám všichni závidí, na rozhledně bylo otevřené jen malinké bistro spíš s malými dobrůtkami než s obědy)
nouzová nocoviště jsou skvělý kompromis mezi dodržováním pravidel národních parků a "seberealizací" ohledně spaní venku, většinou jsou nocoviště relativně izolovaná od silnic i od měst, a za nás je můžu jen doporučit, jen to na podzim chce teplý spacák, my jsme byli zabalení v Hannah Sherpa 300 a bylo to úplně akorát na spaní v pohodlné uvolněné poloze a v tričku (v noci jsme měli mezi 0 a 7°C)
vzhledem k nevypočitatelnosti počasí jsme byli navlečení v merinu, zimních mikinách i bundách, ale poslední den, zejména díky celodennímu krápání a sněžení, byla hlavní vnější nepromokavá vrstva, pod tu ale musí být člověk oblečen tak akorát (což je velká alchymie, každý to má jinak!), aby se příliš nezpotil, protože paropropustnost všech nepromokavých vrstev má samozřejmě také limity (my byli díky Hannahu zabalení v kalhotách VERTO a BROWN a bundách RENDER a RENDEZA a bylo nám krásně suše, jen pozor na dozapínání zipů, s tím já mívám problémy ;) )