Whanganui River

07.01.2020

Osezená prdel. Bolavá záda. Namožené ruce. Všechny svaly z těla se nám během těch šesti týdnů chůze zřejmě přesunuly do nohou a horní půlce toho moc nezbylo. 
Při každém hrábnutí do vody jsem si během posledních kilometrů před městem Whanganui, kde jsme odevzdávali kánoe, zoufala. Všechno bolelo a já se nemohla dočkat až se zase budeme posouvat po vlastních. Přesto jsem věděla že uplynulých pět dnů bude jedna z částí trailu, která se nám oběma vryje do paměti jako jedna z nejpůsobivějších. Na Whanganui River ani jeden z nás nikdy nezapomene. To snad ani nejde..


Den 45 - 49 (5 dní, 31. 1. - 4. 2. 2020)

1203. - 1359. km TA, Whakahoro - Whanganui town

  • Den 1, 31. 1. 2020: Whakahoro campsite - Ohaura campsite, 20 km
  • Den 2, 1. 2. 2020: Ohaura campsite - Mangapurua campsite, 20 km
  • Den 3, 2. 2. 2020: Mangapurua campsite - free camping před vesnicí Jerusalem, 40 km
  • Den 4, 3. 2. 2020: free camping před Jerusalem - free camping na 1345. km trailu, 50 km
  • Den 5, 4. 2. 2020: free camping na 1345.km trailu - Whanganui town, 25 km

Až tady jsme si uvědomili, že Te Araroa není jen dálkový trek. Je to způsob, jak poznat Nový Zéland od farmlands až po posvátná maorská území. Způsob, jak se dotknout místní přírody včetně všech jejích problémů a trápení. Je to cesta, která vás provede Novým Zélandem od Severu k Jihu, od bolestivé minulosti až do přítomnosti.  

Když jsme první den před odražením od břehu dostávali maorské požehnání pro naší bezpečnou plavbu a na příď lodi připevnili kousek silver fern jako ochranu a požehnání, uvědomili jsme si, že Te Araroa není jen dálkový trek. Je to způsob, jak poznat Nový Zéland od farmlands až po posvátná maorská území. Způsob, jak se dotknout místní přírody včetně všech jejích problémů a trápení. Je to cesta, která vás provede Novým Zélandem od Severu k Jihu, od bolestivé minulosti až do přítomnosti. Cesta, která vás povede silnicemi i národními parky. Plná kontrastů i harmonie. Je jedno, zda ujdete každý kilometr, nebo občas něco přeskočíte. Je jedno, zda půjdete pěšky, na kole nebo budete pádlovat. Te Araroa vás protáhne vším, čím může, abyste pocítili Zéland se všemi přírodními krásami a vstřícností lidí, i se všemi jeho neduhy.

Whanganui River je jedinečná. Mimo jiné i tím, že má postavení právní osobnosti. Včetně všech práv a povinností. 

S touhle povznesenou náladou jsme vyplouvali. Whanganui river je jedinečná, nejen svou faunou, florou nebo čistotou vody. Je taky jediná řeka na světě, která má od roku 2017 postavení žijící bytosti, právní osobnosti, stejně jako přilehlý les. (krásný článek National Geographic v ENG). Včetně všech práv a povinností. Chráněny jsou všechny její fyzické i metafyzické prvky. Samotné prohlášení řeky právní osobností není ale ta nejdůležitější věc- významný je spíše přístup společnosti jako takové k uznávání původní maorské kultury a jejího vztahu k přírodním elementům, stejně jako vážnost celé situace okolo ochrany přírody. 

V minulosti byla řeka Maorům "zabrána" kolonizátory kvůli rybolovu a dalším činnostem. V současnosti se napříč Novým Zélandem tyto křivdy z minulosti napravují a Maorům se vrací jejich původní vlastnictví půdy a přírody. Právě až prohlášením řeky za právní osobnost bylo uznáno i zvláštní spojení mezi maorskou kulturou a řekou. A také oficiálně prohlášeno, že v případě Whanganui river nejde jen o vodu, koryto řeky a její břehy a okolí jak jí viděli evropští obyvatelé. Ale jde o nedělitelný a živý celek představující něco mnohem významnějšího a duchovního.  Maorský pohled na svět, propojení přírody s našimi životy, respekt k stvoření a pokoru.. 

"I am the river, the river is me."

Posvátné maorské území. Národní park. A jeden z Great Walks Nového Zéland.


Whanganui Journey je také jediný Great Walk, který lze překonat pouze na lodi, a ne pěšky jako ostatní treky. Jeden z možných začátků je v Taumarunui, kde jsme byli pár dní před vyplutím. Odtud Te Araroa vede oklikou přes Tongariro National park, aby se pak mohla vrátit k Whanganui River. Další z možných začátků je Whakahoro (na mapě), odkud jsme vyplouvali my. Great Walk je obvykle plánován s přespáním na chatách- John Coull Hut, která je od Whakahoro vzdálená 29 km a následující noc na Tieke Käinga hut, která leží o dalších 21 km dál. V následující vesničce Pipiriki (29 km za Tieke Käinga hut) Great Walk končí. Část TA walkerů pokrčuje pěšky a část na kanoi, jako my. 


Na jednom z deseti Great Walks, nejnavštěvovanějších treků Nového Zélandu, jsme na začátku víkendu, uprostřed léta a sezóny, strávili noc v kempu sami, jen s milionem sandflies. 

První den chvíli po vyplutí nás dostihly kanoe turistů. Pět nebo šest lodí s posádkou, která na sebe pokřikovala a výskala. Naladěni na klid a ticho řeky jsme se brzy rozhodli, že je necháme jet a trhneme se od nich co nejdříve. Známé přírodní krásy mají vždycky dvě tváře. Jednu turistickou a jednu, kdy se vám podaří turistům vyhnout a užít si jí. My si zvolili variantu dva. Původně jsme měli první tři dny, které jsou právě součástí Great Walk, přespat na chatách. Kde ale měli v plánu přespat i všechny turistické lodě. A tak jsme začali propočítávat varianty a tipovat kempy, kam se běžným turistům nebude chtít.

První den jsme si tedy užili jen 20 klidných kilometrů pádlování a nechali všechny odplout o deset kilometrů dál, na John Coull Hut. A na jednom z deseti Great Walks, nejnavštěvovanějších treků Nového Zélandu, jsme na začátku víkendu uprostřed léta a sezóny, strávili noc v kempu sami jen s milionem sandflies.

Celých osmdesát kilometrů po Whakapapa vede řeka kaňony obsypanými kapradinami a lesy. Národním parkem. Ticho občas naruší jen vodopádek připomínající deště v minulých dnech. Anebo peřeje. 

Bála jsem se, že se cvakneme a že to bude šílený. Představovala jsem si, jak nám odplouvají barely s jídlem, elektronikou a doklady. V tomto pořadí, od nejhrůznějšího po nejméně stresující.

Než jsme nasedli na loď, bála jsem se, že se cvakneme a že to bude šílený. Představovala jsem si, jak nám odplouvají barely s jídlem, elektronikou a doklady. V tomto pořadí, od nejhrůznějšího po nejméně stresující. Už jsem nás viděla ve vodě zmateně honící ty barely po řece, zatímco mi odplují brýle a rozepne se záchranná vesta. Jakmile jsme ale dosedli na vodu a dostali požehnání i s kapradinou, už jsem byla klidná. Navíc jsme dostali lano, kterým jsme si všechno do lodi přivázali. (Jako vodáctvím nedotčené stvoření to pro mě byla velká úleva, která mě dost omezila ve vymýšlení dalších hrůzných scénářů.)

Pádluj, ty vole, pádluj nebo se uděláme!! 

Některé peřeje byly jen mírné, trošku nás popovezli a vlastně jen usnadnili pádlování. Matěj se neochvějně tvářil jako kapitán lodi, situace poctivě obhlížel a kormidloval, co to šlo. Jen motor (já) občas selhal a prostě ten proud řeky nepřerval, i když dělal co mohl. 

Některé peřejky jsme tedy vzali tzv. "na pána". Pěkně středem, přesně tam, kde jsou vlny největší. Většinou jsme to nějak zvládli. Jen jednou jsem se musela zoufalstvím smát, když na mě Matěj skrz hukot vody křičel: "Pádluj, ty vole, pádluj nebo se uděláme!!" (Znovu jsem se projevila jako ne-vodák a přemýšlela jsem co jako uděláme.) Jak jsem mohla pádlovat, když si nás vlny pohazovali tak, že hladina byla chvílemi dobrý metr pod lodí? Nabrali jsme tolik vody, že jsme se málem cvakli, až když jsme se snažili dopádlovat ke břehu, kde jsme ty hektolitry z kánoe s úctou a díky té posvátné řece vrátili.

Krátce před Pipiriky končí národní park a tím pádem i Great walk. Břehy se otevírají a koryto řeky už není tak hluboké a zelené jako doposud. Postupně jsme začali proplouvat okolo těžebních lesů a farmlands. Teď jsme se místo kocháním přírodou mohli bavit mimo jiné počítáním divokých koz, které se tu beze strachu a studu producírovaly po březích řeky a pásli se na nejčerstvější travičce blízko u vody. 

Savci se na Zélandu, na tom zeleném ráji bez dravců, kteří by je ohrožovali a snižovali jejich počty, rozmnožili do takových čísel, až začali narušovat rovnováhu přírody.

Před kolonizací žil na Novém Zélandu jediný savec, netopýr. Ale potom začali Evropani na Zéland vozit ovce, krávy, kozy, jeleny, králíky, potkany, vačice a další zvířata. Některá jako zdroj masa a připomínku jejich domovských evropských lesů. Některá neúmyslně, jako černé pasažéry námořní dopravy. 

A tihle nově příchozí si tu začali žít jako v ráji. Na zeleném ostrově, kde nenarazí na jediného dravce, který by je mohl jakkoliv ohrožovat. A rozmnožila se do takových čísel, až začala narušovat rovnováhu přírody. 

Dnes jsou jen jedním z mnoha environmentálních problémů Nového Zélandu. Divoké prase popíjející si vodu na mělčině, polodivoké kozy a krávy pasoucí se kolem hranic NP, obrovské množství hus, kterým Matěj laškovně přezdíval spacáky. A nakonec pávi, ti přehlídce nečekaných zvířecích obyvatel břehů řeky už jen nasadili korunku. 

"You DON'T WANT to paddle against the high tide." Věřili jsme jí. Za přílivu jsme nechtěli ani brodit, natožpak proti němu pádlovat.

Jediný větší zádrhel při sjíždění Whanganui mohl nastat až poslední den. Město Whanganui, kde jsme měli vracet  kanoi a skončit tím naší pádlovací část trailu, leží u moře. A tímto se nám vrátila hrozba přílivu a odlivu, jak jsme si ji pamatovali ze začátků Te Araroa. A jak nám Fiona v půjčovně kanoí v Taumarunui několikrát opakovala, a pro jistotu to zdůrazňovala ve Whakahoro při předávání lodi: "You DON'T WANT to paddle against the high tide." Věřili jsme jí. Za přílivu jsme nechceš ani brodit, natožpak proti němu pádlovat.

Čtvrtý den jsme tedy začali propočítávat naší průměrnou rychlost, prozkoumali mapu. Příliv měl ve Whanganui v den našeho připlutí nastat v 6h ráno, nejnižší odliv tedy bude kolem 12.30. Vzhledem k tomu jsme vypočítali, že by bylo vhodné, aby nám na poslední pátý den zbylo jen kolem 25 km, cca 5-6 hodiny pádlování. A tím pádem jsme museli předposlední den střihnout kilometrů padesát. Zajímavé.. Zadky nás začínaly bolet, i když jsme měli sedátka vystlaná karimatkami. Svaly mezi lopatkami i na rukách už začínaly lenivět, až odumírat. Ale však my ty výzvy máme rádi! To dáme, nebudeme nikam spěchat, postupně a rozvážně těch padesát dopádlujeme. 

A tak jsme si, postupně a rozvážně, dali dvanáctihodinovou směnu na lodi. 

A tak jsme si, postupně a rozvážně, dali dvanáctihodinovou směnu na lodi. Zadky osezené, ale spokojené se svou výdrží. Rána a večery na vodě jsou stejně nejkrásnější, tak jsme si v jeden den užili obojího.

Poslední den jsme vstávali na naše poměry krutě brzy. Svaly nám to daly sežrat. Včera se tvářily, že unavené, ale pohoda. První půl hodinu jsme protrpěli. Mlčky, za to intenzivně, jsme domlouvali našim svalům, že teď nás v tom nemůžou nechat. Dneska posledních pár hodin a odpoledne už město! Čerstvé jídlo, kafe, supermarket! 

Posouvali jsme se po oleji, jeden zátah, druhý, šestý, desátý, prohodit strany, jeden, druhý, šestý, desátý, prohodit strany a znovu. Poslední den, těch posledních pár hodin, nám zkusilo zkazit ten krásný zážitek z Whanganui River.

První čtyři dny utíkaly doslova jako voda, příroda, zvířata, peřeje a zároveň klidná atmosféra a ticho řeky. Ale ten poslední, pátý den, to už byl jen sportovní výkon. Posouvali jsme se po oleji, jeden zátah, druhý, šestý, desátý, prohodit strany, jeden, druhý, šestý, desátý, prohodit strany a znovu. Poslední den, těch posledních pár hodin, nám zkusilo zkazit ten krásný zážitek z Whanganui River. 

Až pak, za poslední zatáčkou, z ničeho nic, hlásala cedule: "Welcome Te Araroa Hikers!" "Cože? Te Araroa Hikers? To jsme přece my! Už jsme tady, už jsme tady!" 

Ani jsme se nestihli zaradovat, jak jsme rychle začali tahat loď na břeh, vykrámovávat barely, ubytovat se v kempu, kde necháváme loď, honem do horké sprchy a hurá do města! Na jídlo, na městské radovánky! 


Ko au te awa, Ko te awa ko au.

I am the river, the river is me.

Zážitky z Whanganui River mohou být různé. Můžete sjet nádhernou řeku, která vede jednou z nejkrásnějších oblastí Nového Zélandu a budete nadšení. 

Anebo jí prožijete s kontextem maorské kultury a historie, s nádechem magické atmosféry a s vědomím jedinečnosti tohoto místa. S vědomím, že sjíždíte řeku, která je maorským národem po staletí považována za posvátné místo a za předka Whanganui kmenů. "I am the river, river is me,"  s vědomím úcty, pokory, sounáležitosti a významu tohoto místa.


Informace na závěr

  • chcete-li se seznámit s maorským kontextem oblasti i Whanganui Jorney, půjčte si kanoe v Taumarunui holiday park, majitelé patří ke starým maorským rodinám, kromě maorského požehnání na začátku vaší cesty na řece, se vám dostane i informací o kultuře a historii  i legendách, přímo z první ruky
  • pronájem kanoe na 6 dní vychází cca na 200 NZD/os, tedy cca 3.000 Kč
  • kde cesta na kanoi začne a skončí záleží na domluvě, existuje několik možností, kam z půjčovny loď dovezou a stejně tak, kde ji následně vyzvednou
  • nejběžnější TA varianta je pádlovat z Whakahoro do Pipiriki, z Pipiriki ovšem dalších 70 km TA vede jen a pouze po silnici, proto mnoho TA walkerů volí raději variantu pokračovat v pádlování až do Whanganui
  • právě proto byla naše varianta: Whakahoro - Whanganui town
  • ve Whakahoro, a stejně tak cca šest dní před Whakahoro, není možnost dokoupit zásoby jídla na řeku (vyjma drahého obchodu v National Park village)
  • v případě zapůjčení kanoe v Holiday Parku existuje možnost nakoupit si jídlo na pobyt na řece v Taumarunui, a domluvit se, že ho dovezou na místo domluveného startu i s kanoí

jQuery Tlačítko na začiatok by William from Wpromotions.eu