Manawatu - Whanganui (4/5)

08.01.2020

Do Whanganui regionu jsme vstupovali s nadšením a velkým očekáváním. Na trase se v tomto regionu rozkládají dva národní parky - Tongariro a Whanganui, nemohli jsme se dočkat!


Den 41 - 55 (12 dní, 27. 1. 2020 - 7. 2. 2020)
1098. km - 1540. km TA, Tongariro Base Camp - Poads Road 


Přibližná mapa TA: Manawatu - Whanganui


Tongariro National Park

Třídenní Tongariro Northern Circuit dlouhý asi 40 km patří ke Great Walks Nového Zélandu. Jednodenní 19 km dlouhý Tongariro Alpine Crossing s ním částečně kryje. A obě tyto trasy patří k nejoblíbenějším na Zélandu. Tomu odpovídají i počty návštěvníků. 

Počasí je tu trochu nevypočitatelné (celkové stoupání na trase činí přes 1100 v.m., nejvyšší bod se nachází v 1868 m.n.m.) a tak se občas může stát, že je trek zavřený. My jsme ale měli na počasí štěstí. Bylo slunečno a vedro. 

Z Tongariro Base Camp jsme vyráželi kolem sedmé hodiny ráno, abychom vedru alespoň trošku unikli. A taky abychom unikli turistům. Ačkoliv jsme nakonec zjistili, že téměř všichni valí proti nám - jdeme opačný směrem než je obvyklé.

Téměř celý výstup jsme absolvovali po chodníčkách a schůdcích, kde jsme byli díky brzkému startu téměř sami.

Nejznámější místa Tongarira jsou totiž namáčknutá jen na pár kilometrech.  

Až kolem desáté hodiny, když jsme se přiblížili k "highlights" celé trasy, jsme začali potkávat další turisty. Nejznámější místa Tongarira jsou totiž namáčknutá jen na pár kilometrech. 

Až ke konci stoupání se objevuje náročnější terén- suťovisko, které vyžaduje trochu jistější krok. Stejně tak jako na začátku sestupu, těsně za Red Crater.  

Ačkoliv je jasné proč se na tento trek vydává tak velké množství lidí, druhá část NP Tongariro byla pro nás výrazně zajímavější. Po noci strávené v kempu ve Whakapapa village jsme druhý den ráno vyrazili do pochmurného počasí, přesně vyladěnému k trase, která nás čekala - severská krajina. 

Po noci strávené v kempu ve Whakapapa village jsme druhý den ráno vyrazili do pochmurného počasí, přesně vyladěnému k trase, která nás čekala - severská krajina.

Cesta mezi koncem NP a pádlováním na řece Whanganui příliš zajímavá nebyla. Asfaltku vystřídala hned za městečkem National Park štěrková cesta, která se jen na pár kilometrů proměnila ve stezku vedoucí ve svahu mezi kapradím. Šedesát kilometrů.. 

Whanganui River Journey

Za to Whanganui river pro nás byla zážitkem na celý život. Pět dní na řece, 170 km, z Whakahoro landing až do Whanganui city. Neopakovatelný zážitek a zároveň jeden z nejsilnějších z celé naší Te Araroa..

Protože vyprávění o Whanganui river zabírá mnoho místa a obsahuje mnoho informací včetně všech podrobností o zásobování za řeku, domluvení zapůjčení kanoe, atd., zařadili jsme Whanganui River Journey do samostatného článku.

Za to Whanganui river pro nás byla zážitkem na celý život.

Whanganui City

Ve větším městě jsme byli naposledy v Taumarunui, kde jsme si sice užili trošku toho městského potěšení v podobě burgerů a kávy, ale zejména jsme nakupovali a plánovali následující dny včetně půjčování kanoe a zaslání zásob jídla na řeku. Ve Whanganui City, po 13 dnech bez návštěvy většího města, jsme všechno náležitě dohnali. Jídlo, pití, odpočinek, sprcha, spánek, nádhera. 

V rámci zero dne se v nás začaly probouzet zvláštní pocity.. jako kdybychom se už měli blížit ke konci treku se v nás začala probouzet jistá melancholie..  

V rámci zero dne ve Whanganui Top 10 Holiday Park (TA friendly- slevy na ubytování pro trekery a poskytovaný shuttle do města) se v nás začaly probouzet zvláštní pocity.. jako kdybychom se už měli blížit ke konci treku se v nás začala probouzet jistá melancholie.. Po 1370 km jsme začínali mít pocit, že čas nabírá na tempu a za chvíli jsme na Bluff. Nesmysl. I když.. do té chvíle vše uteklo jako voda a za pár dní jsme měli být přesně v polovině treku. A tak o 8 dní později už i na konci Severního ostrova..

Z Whanganui City do Palmerston North

Prvních dvacet kilometrů po Whanganui City vedlo po asfaltu, zčásti dokonce po dálnici. Neváhali jsme a velmi rychle začali stopovat. Měli jsme štěstí, stopy vcelku šly a jen po dvou hodinkách jsme se ocitli zpět na trailu a zpět u moře. 

S pocitem úspěšného zdolání nejhorší části dnešního dne jsme se vyvalili ve stínu a poslední síly využili na lehké prozkoumávání mobilní appky, abychom mrkli co nás čeká dál. S hrůzou jsme zjistili, že to je poměrně nepříjemný brod říčky, která se vlévá do moře- hrozba přílivu a odlivu při brození se vrací! Odpočinková nálada se okamžitě změnila na stresovou, když jsme zjistili, že už je po odlivu a nám k brodu zbývá šest kilometrů.

S hrůzou jsme zjistili, že nás čeká poměrně nepříjemný brod říčky, která se vlévá do moře- hrozba přílivu a odlivu při brození se vrací! Odpočinková nálada se okamžitě změnila na stresovou.

Naštěstí nám velmi výrazná značka poradila, kde je nejlepší místo brodu a voda, ačkoliv už více než hodinu po nejnižším odlivu, nesahala výš než do půlky stehen. Méně štěstí měl TA walker, který se sněžil přebrodit jen dvě hodinky po nás, voda dosahující do výše prsou už mu na druhý břeh ke kempu překročit nedovolila a musel tak přespávat v závětří za písečnou dunou.
My jsme krátce po brodu narazili na kemp v městečku Koitiaia, zcela otevřený a bez recepce, s placením do obálky, která se vhodila naplněná příslušnou částkou (6 NZD/stan a 2 NZD/os) do schránky ze strany umývárek. 

Vítr funěl hned od rána. Otevřené moře, písek štípající do nohou a ohlušující rachot. Jako bychom byli na naší milované Ninety Mile Beach. Když foukalo byla zima na péřovku, když na pár vteřin přestalo, okamžitě jsme v bundách umírali vedrem.. K tomu všemu nebyla nikde ani památka po značení. V aplikace a mapách se také nedalo moc vyznat.. Vítr z nás navíc vysával sílu ve velkém.

Velmi rychle jsme byli oba neurvalí a naštvaní. Matěj měl hlavu obalenou šátkem, aby si chránil uši před větrem. Díky tomu vypadal jako nasraná babička. Já byla prostě jen nasraná Sylva, krempa kloubouku mě neustále plácala po brýlích. Značení nebylo k nalezení. Tak jsme se na to vykašlali a navzdory Trail notes jsme zalezli do lesa jak zpráskaní psi. Kde jsme našli značku. Bože!

Dalších 42 km po pláži a lesu vede Te Araroa po asfaltce, nejdříve do městečka Bulls a poté do Palmeston North. Navzdory slepé silnici a pátku večer se nám podařilo dostopovat celých 42 km až do kempu v "Palmy" jak místní přezdívají Palmestonu. Ještěže tak, 8 hodin chůze po silnici by nás po větrné pláži nejspíš dorazilo.


Města na trecích na nás mají vždy velmi negativní vliv.. býváme v nich unavení a ospalí, nákupy trvají déle než si představujeme a vymotat se z uliček zpět na trail trvá vždy déle, než doufáme.. Palmeston nebyl výjimkou.. 

1500. km a poslední kilometry před Tararuas a regionem Wellington

Po noci v kempu v Palmerston North nás čekalo největší zásobování na Severním ostrově- resupply na 8-10 dní na přechod Tararuas Ranges. Zaútočili jsme tedy na Pak'n'Save a udělali velké zásoby- můj batoh se změnil na spižírnu a Matějův na centrální sklad veškerého vybavení.  

Potřebovali jsme nakoupit zásoby asi na 10 dní, 150 km z Palmerston North až do Waikanae zahrnovalo i Tararua Ranges, náročný úsek TA, kde je třeba počítat se zdržením a rezervou- postup je pomalý a počasí nevypočitatelné. (Více o plánování zásob v článku Resuppy na TA.)

Města na trecích na nás mají vždy velmi negativní vliv.. býváme v nich unavení a ospalí, nákupy trvají déle než si představujeme a vymotat se z uliček zpět na trail trvá vždy déle, než doufáme.. A Palmeston North nebyl výjimkou..
Po nákupu jsme se nacpali burgerem (pomalu se to stávalo takovým našim městským zvykem) a padla na nás únava.. téměř jsme spali za chůze. Popošli jsme asi 2 km na kraj města a natáhli se na parkovišti. Poté co jsme se pracně zvedli a řekli si, že už musíme pokračovat, jsme popošli asi 500 m a narazili na stánek s kávou. A znovu se zasekli. Města jsou plná nástrah!
Z Palmestonu jsme se vymotali až po čtvrté odpoledne.. ušli jen pár kilometrů (navzdory předměstí překvapivě milou cestou) a postavili stan na prvním vhodném místě. Města z nás prostě vysávají energii.. za celý den jen 8 kilometrů..

Následující den jsme došli tu očekávanou i obávanou polovinu trailu - 1500. km TA za námi a 1500 km před námi!

Na Severním ostrově jsme narazili jenom na minimum chat, první z nich (která náležela do správy DOC) jsme potkali na vrcholu hory Pirongia. Za další z nich jsme byli vděčni přímo Te Araroa Trust- jenom 30 km za Palmeston North jsme narazili na jeden z nejkrásnějších přístřešků na trailu. Motorimu Shelter (mapa).

Koneckonců, kdekoliv a kdykoliv na treku narazíme na stůl nebo židle, okamžitě nás to svádí užít si tyhle výhody civilizace..

Jenom po 20 km jsme byli opět svedeni k tomu zůstat, navzdory tomu, že bylo teprve půl třetí odpoledne a hrozba Tararuas a obavy ze špatného počasí v horách a omezených zásob jídla nad námi visely jako mraky. Polstrované židle a velké postele nás nenechaly chladnými. Koneckonců, kdekoliv a kdykoliv na treku narazíme na stůl nebo židle, okamžitě nás to svádí užít si tyhle výhody civilizace..

Následující den jsme po prvních pár kilometrech po štěrku zapadli do lesa na Burttons Track, o kterém rozcestník hlásil "15.5 km / 6h". Vypadalo to, že začíná trénink na Tararuas. Burttons Track nakonec zabral "jenom" 4 km, ale intenzivně jsme během něj vzpomínali na první lesy, které jsme na Te Araroa procházeli- kořeny, bahno, kameny. Jako za starých časů. Po Burttons Track jsme byli vyplivnuti zpět na štěrk. 

Nikdy bychom si nemysleli, že budeme ve stresu, že nestihneme ujít 4,4 km za dvě hodiny, které nám zbývaly do setmění. To jsme ale netrekovali na Zélandu.. 

Po pár kilometrech opět vtaženi do lesa. Následujících 20.5 km pojmenovaných Mangahao-Makahika Track má dle Trail Notes zabrat celý den chůze. Kořeny, bahno, stoupání, klesání. První vyhlídky vzdálené 6,5 km jsme dosáhli po 3 hodinách velmi intenzivní chůze. Odbilo pět hodin odpoledne a bylo nad slunce jasné, že v tomhle lese spaní nenajdeme. Všude se všechno vlnilo do svahu či ze svahu. A navíc, nikde nebyla voda. Nikdy bychom si nemysleli, že budeme ve stresu, že nestihneme ujít 4,4 km za dvě hodiny, které nám zbývaly do setmění. To jsme ale netrekovali na Zélandu..

K prvnímu rovnému plácku jsme doběhli s posledními paprsky světla. Tak tak. Tyhle poslední kilometry před Tararuas byly ale jenom zahřívačka..

Blížil se Wellington, další velký milník naší cesty a my se nemohli dočkat Jižního ostrova a hor, už jen 200 km!

55. den na trailu, 1500 km za námi, začínala na nás silně dopadat dlouhodobá únava. Od 900. km byl trail náročnější než jsme mohli předpokládat. Bolavý kotník a nemocnice, vyjma krásných 80 km na Timber Trail, 170 km Whanganui river a 30 km v NP Tongariro byla velká část trailu štěrk a asfalt, takže hodně stopování.. 

Navíc se nám zdálo, že místo toho, abychom si na řece odpočinuli a nabrali sil, nějak jsme se rozložili a do těch kopců nám to ani nešlape.. únava a špatná nálada. 

Ale blížil se Wellington, další velký milník naší cesty a my se nemohli dočkat Jižního ostrova a hor, už jen 200 km! 


Fotogalerie Manawatu - Whanganui

jQuery Tlačítko na začiatok by William from Wpromotions.eu