Manawatu - Whanganui (4/5)

08.01.2020

Do Manawatu - Whanganui regionu jsme vstupovali s nadšením a velkým očekáváním. Na trase se totiž rozkládají hned dva národní parky - Tongariro a Whanganui, a těch jsme se nemohli dočkat!


Den 41 - 55 (15 dní, 27. 1. 2020 - 10. 2. 2020)
1098. km - 1540. km TA, Tongariro Base Camp - Poads Road 


Přibližná mapa TA: Manawatu - Whanganui


Tongariro National Park

Trasa TA z Tongariro Base Camp pokračuje po silnici a po pár kilometrech už vstupuje do NP Tongariro. Částečně se kryje s okruhem Tongariro Northern Circuit (jeden z Great Walks, 3 dny/40 km) a s kratším Tongariro Alpine Crossing (1 den/19 km), který je velmi populární, během těchto pár kilometrů totiž vede kolem největších "atrakcí" celého NP. Obě trasy patří k nejoblíbenějším na Zélandu a tomu odpovídají i počty návštěvníků.

Na této části trasy je třeba dávat pozor na počasí- to je tu trochu nevypočitatelné, a tak se občas může stát, že je celá oblast zavřená kvůli povětrnostním podmínkám nebo dešti či sněhu.

Prakticky celá první polovina Tongariro treku stoupá k jejím "highlights", které se nachází přibližně v polovině, a druhou polovinu už trasa klesá téměř celou dobu až do Whakapapa Village (viz obrázek s profilem trasy níže, opačný směr).

Nejznámější místa Tongarira jsou totiž namáčknutá jen na pár kilometrech.

Trasa vede po pohodlných stezkách nebo schodech, vyjma jediné části treku. Ke konci stoupání se objevuje náročnější terén- suťovisko, které vyžaduje trochu jistější krok. Stejně tak jako na začátku sestupu, těsně za Red Crater. 

A právě na této náročnější části trasy se nacházejí nejznámější místa Tongarira, namáčknutá jen na pár kilometrech- Blue Lake, Red Crater, Emerald Lakes a Mt Ngauruhoe (v současnosti známá spíše jako Hora Osudu). Koncentrace turistů je v těchto místech více než štědrá.  

Ačkoliv je jasné, proč se na tento trek vydává tak velké množství lidí, druhá část NP Tongariro, ležící hned za vesnicí Whakapapa, byla pro nás výrazně zajímavější. 

Po noci strávené v kempu právě ve Whakapapa village, jsme ráno vyrazili do pochmurného počasí, přesně vyladěnému k trase, která nás čekala - severská krajina, kde jsme byli zcela sami. Po pár kilometrech skandinávsko-šumavskou krajinou jsme došli do Mangahuia Camping Ground (15 NZD/os/noc, mapa), kde jsme poobědvali a vyrazili po silnici směrem do National Park village (kavárny, restaurace, ubytování, možnost malého a dražšího nákupu). 

Po noci strávené v kempu ve Whakapapa village jsme druhý den ráno vyrazili do pochmurného počasí, přesně vyladěnému k trase, která nás čekala - severská krajina.

Po National Park village se Te Araroa již pomalu, ale jistě, přibližuje k Whanganui river, známé části treku, které se absolvuje na kanoi. 

Asfaltku hned po městečku střídá štěrková cesta, která se jen na pár kilometrů promění ve stezku vedoucí ve svahu mezi kapradím. 

A tak jsme těch šedesát kilometrů k řece přešli volným krokem tak, abychom ve Whakahoro campsite, kde jsme přebírali loď a zásoby na řeku, byli ve smluvený den a čas.

Whanganui River Journey

Whanganui river pro nás byla zážitkem na celý život. Pět dní na řece, 170 km, z Whakahoro landing až do Whanganui city. Neopakovatelný zážitek a zároveň také jeden z nejsilnějších z celé naší Te Araroa..

Protože vyprávění o Whanganui river zabírá mnoho místa a obsahuje mnoho informací včetně všech podrobností o zásobování na řeku, zapůjčení kanoe, atd., zařadili jsme Whanganui River Journey do samostatného článku.

Za to Whanganui river pro nás byla zážitkem na celý život.

Whanganui City

Ve větším městě jsme byli naposledy v Taumarunui (cca 350 km zpět), kde jsme si sice užili trošku toho městského potěšení v podobě burgerů a kávy, ale zejména jsme nakupovali a plánovali následující dny včetně půjčování kanoe a zaslání zásob jídla na řeku. 

Ve Whanganui City, které leží u moře, na konci Whanganui River Journey, po 13 dnech bez návštěvy většího města, jsme všechno náležitě dohnali. Jídlo, pití, odpočinek, sprchu i spánek - nádhera! 

V rámci zero dne se v nás začaly probouzet zvláštní pocity.. jako kdybychom se už měli blížit ke konci treku se v nás začala probouzet jistá melancholie..  

V rámci zero dne ve Whanganui Top 10 Holiday Park (TA friendly- slevy na ubytování pro trekery a poskytovaný shuttle do města) se v nás začaly probouzet zvláštní pocity.. jako kdybychom se už měli blížit ke konci treku se v nás začala probouzet jistá melancholie.. Po 1370 km jsme začínali mít pocit, že čas nabírá na tempu a za chvíli jsme na Bluffu. Nesmysl. I když.. do té chvíle vše uteklo jako voda a za pár dní jsme měli být přesně v polovině treku. A zhruba za 8 dní už i na konci Severního ostrova..

Z Whanganui City do Palmerston North

Prvních dvacet kilometrů za Whanganui City vedlo po asfaltu, zčásti dokonce po dálnici. Neváhali jsme a velmi rychle začali stopovat. Měli jsme štěstí, stopy vcelku šly a jen po dvou hodinkách jsme se ocitli zpět na stezce trailu a zpět u moře. 

S pocitem úspěšného zdolání nejhorší části dne jsme se vyvalili ve stínu a poslední síly využili na lehké prozkoumávání mobilní appky, abychom mrkli co nás čeká dál. S hrůzou jsme zjistili, že to je poměrně nepříjemný brod říčky, která se vlévá do moře- hrozba přílivu a odlivu při brození se vrací! Odpočinková nálada se okamžitě změnila na stresovou, když jsme zjistili, že už je po nejnižším odlivu a k brodu zbývá šest kilometrů.

S hrůzou jsme zjistili, že nás čeká poměrně nepříjemný brod říčky, která se vlévá do moře- hrozba přílivu a odlivu při brození se vrací! Odpočinková nálada se okamžitě změnila na stresovou.

Naštěstí nám velmi výrazná značka poradila, kde je nejlepší místo brodu a voda, ačkoliv už bylo více než hodinu po nejnižším odlivu, nesahala výš než do půlky stehen.
Krátce po brodu jsme narazili na kemp v městečku Koitiaia, zcela otevřený a bez recepce, s placením do obálky, která se vhodila naplněná příslušnou částkou (6 NZD/stan a 2 NZD/os) do schránky ze strany umývárek. 

Další den vítr funěl hned od rána. Otevřené moře, trail pokračující po pláži, písek štípající do nohou a ohlušující rachot. Jako bychom byli na naší milované Ninety Mile Beach. Když foukalo, byla zima na péřovku, když na pár vteřin přestalo, okamžitě jsme v bundách umírali vedrem.. K tomu všemu nebyla nikde ani památka po značení. V aplikace a mapách se také nedalo moc vyznat.. Vítr z nás vysával sílu ve velkém.

Velmi rychle jsme byli oba neurvalí a naštvaní. Matěj měl hlavu obalenou šátkem, aby si chránil uši před větrem. Díky tomu vypadal jako nasraná babička. Já byla prostě jen nasraná Sylva, krempa kloubouku mě neustále plácala po brýlích. Značení nebylo k nalezení. Tak jsme se na to vykašlali a navzdory Trail notes jsme zalezli do lesa jak zpráskaní psi. Kde jsme našli značku. Bože!

Po pláži a lesu vede TA dalších 42 km po asfaltce- nejdříve do městečka Bulls a poté do Palmeston North... a tomu jsme měli v plánu se bez výčitek vyhnout. A povedlo se. 

Navzdory slepé silnici a pátku večer jsme měli štěstí a podařilo se nám dostopovat celých 42 km až do kempu v "Palmy". Ještěže tak, 8 hodin chůze po silnici by nás po větrné pláži nejspíš dorazilo.


Města na trecích na nás mají vždy velmi negativní vliv.. býváme v nich unavení a ospalí, nákupy trvají déle než si představujeme, a vymotat se z uliček zpět na trail trvá vždy déle, než doufáme.. Palmerston nebyl výjimkou.. 

1500. km a poslední kilometry před Tararuas a regionem Wellington

Po odpočinku v kempu v Palmerston North nás čekalo největší zásobování na Severním ostrově- resupply na přechod Tararuas Ranges. Zaútočili jsme tedy na Pak'n'Save a udělali velké zásoby- můj batoh se změnil na spižírnu a Matějův na centrální sklad veškerého vybavení.  

Potřebovali jsme nakoupit zásoby asi na 10 dní, 150 km z Palmerston North až do Waikanae zahrnovalo i Tararua Ranges, náročný úsek TA, kde je třeba počítat se zdržením a rezervou- postup je pomalý a počasí nevypočitatelné. (Více o plánování zásob v článku Resuppy na TA.)

Města na trecích na nás mají vždy velmi negativní vliv.. býváme v nich unavení a ospalí, nákupy trvají déle, než si představujeme, a vymotat se z uliček zpět na trail trvá vždy déle, než doufáme.. A Palmeston North nebyl výjimkou..
Po nákupu jsme se nacpali burgerem (pomalu se to stávalo takovým našim městským zvykem) a padla na nás únava.. téměř jsme spali za chůze. Popošli jsme asi 2 km na kraj města a natáhli se na parkovišti. Poté co jsme se pracně zvedli a řekli si, že už musíme pokračovat, jsme ušli asi 500 m a narazili na stánek s kávou. A znovu se zasekli. Města jsou plná nástrah!
Z Palmestonu jsme se vymotali až po čtvrté odpoledne.. ušli jen pár kilometrů (navzdory předměstí překvapivě milou cestou) a postavili stan na prvním vhodném místě. Města z nás prostě vysávají energii.. za celý den jen 8 kilometrů..

Následující den jsme překonali tu očekávanou i obávanou polovinu trailu - 1500. km TA za námi a 1500 km před námi!

Na Severním ostrově jsme narazili jenom na minimum chat, první z nich (která náležela do správy DOC) jsme potkali na vrcholu hory Pirongia (cca 800.km TA). A za další  jsme byli vděčni přímo Te Araroa Trust- jenom 30 km za Palmeston North jsme narazili na jeden z nejkrásnějších přístřešků na trailu- Motorimu Shelter (mapa).

Koneckonců, kdekoliv a kdykoliv na treku narazíme na stůl nebo židle, okamžitě nás to svádí užít si tyhle výhody civilizace..

Jenom po 20 km jsme byli tedy opět svedeni k tomu zůstat, navzdory tomu, že bylo teprve půl třetí odpoledne a hrozba Tararuas a obavy ze špatného počasí v horách a omezených zásob jídla nad námi visely jako mraky. Polstrované židle a velké postele nás ale nenechaly chladnými. Koneckonců, kdekoliv a kdykoliv na treku narazíme na stůl nebo židle, okamžitě nás to svádí užít si tyhle výhody civilizace..

Následující den jsme po prvních pár kilometrech po štěrku zapadli do lesa na Burttons Track, o kterém rozcestník hlásil "15.5 km / 6h". Vypadalo to, že začíná trénink na Tararuas. Burttons Track nakonec zabral "jenom" 4 km, ale intenzivně jsme během něj vzpomínali na první lesy, které jsme na Te Araroa procházeli- kořeny, bahno, kameny. Jako za starých časů. Po Burttons Track jsme byli vyplivnuti zpět na štěrk. 

Nikdy bychom si nemysleli, že budeme ve stresu, že nestihneme ujít 4,4 km za dvě hodiny, které nám zbývaly do setmění. To jsme ale netrekovali na Zélandu.. 

A po pár kilometrech opět vtaženi do lesa. Následujících 20.5 km pojmenovaných Mangahao-Makahika Track má dle Trail Notes zabrat celý den chůze. Kořeny, bahno, stoupání, klesání. První vyhlídky vzdálené 6,5 km jsme dosáhli po 3 hodinách. Odbilo pět hodin odpoledne a bylo nad slunce jasné, že v tomhle lese spaní nenajdeme. Všude se všechno vlnilo do svahu či ze svahu. A navíc, nikde nebyla voda. Nikdy bychom si nemysleli, že budeme ve stresu, že nestihneme ujít 4,4 km za dvě hodiny, které nám zbývaly do setmění. To jsme ale netrekovali na Zélandu..

K prvnímu rovnému plácku jsme doběhli s posledními paprsky světla. Tak tak. Tyhle poslední kilometry před Tararuas byly ale jenom zahřívačka..

Blížil se Wellington, další velký milník naší cesty a my se nemohli dočkat Jižního ostrova a hor, už jen 200 km!

Poslední den v regionu Manawatu - Whanganui, 55. den na trailu, přes 1500 km za námi.. začínala na nás silně dopadat dlouhodobá únava. Od 900. km byl trail náročnější než jsme mohli předpokládat. Bolavý kotník a nemocnice, vyjma krásných 80 km na Timber Trail, 170 km Whanganui river a 30 km v NP Tongariro byla velká část trailu štěrk a asfalt, takže hodně stopování.. 

Navíc se nám zdálo, že místo toho, abychom si na řece odpočinuli a nabrali sil, nějak jsme se rozložili a do těch kopců nám to ani nešlapalo.. únava a špatná nálada. 

Ale blížil se Wellington, další velký milník naší cesty a my se nemohli dočkat Jižního ostrova a hor, už jen 200 km!


Fotogalerie Manawatu - Whanganui

jQuery Tlačítko na začiatok by William from Wpromotions.eu