Marlborough (1/5)
"Jižní ostrove! Jsme tu!"
Po 64 dnech chůze, od Ninety Mile Beach až do Wellingtonu, jsme konečně seděli v trajektu a blížili se do Pictonu, kde jsme měli poprvé v rámci TA vstoupit na Jižní Ostrov Nového Zélandu.
Den 64 - 70 (7 dní, 19. 2. - 25. 2. 2020)
1701. - 1855. km TA, Picton - Pelorus River Track
Přibližná mapa TA : Marlborough
Picton: odpočinek a resupply na následující regiony
Vzhledem k objemu informací o zasílání balíků s jídlem z Pictonu, jsme tomuto tématu věnovali druhou polovinu článku:
Před návratem na Te Araroa je třeba v Pictonu zařídit dvě záležitosti: plavbu na Ship Cove, kde leží trail head TA na Jižním Ostrově a vstupné na Queen Charlotte Track, který představuje prvních několik desítek kilometrů TA.
Ohledně plavby je nejlepší varianta pro TA chodce společnost Beachcomber Cruises Picton, kteří dávají slevu na dopravu všem, kteří absolvují TA. Cestou na Ship Cove prožijete parádní vyhlídkovou jízdu i s výkladem. Plavbu pro turisty opustíte asi po hodině a půl, právě na Ship Cove, kde se loď otáčí a pomalu míří zpět do Pictonu.
CENA: 50 NZD/os, plavba trvá cca 1 h 30min
Queen Charlotte Track (3 dny)
Další věc, kterou je třeba v Pictonu zařídit je vstupné na Queen Charlotte Track. QCT je 71 km dlouhý trek vedoucí podél zálivů na severu Jižního ostrova. Na ten je nutné zakoupit vstupenku v turistických informacích. Její cena je 25 NZD a platí na několik dní.
QCT začíná na Ship Cove, kde v roce 1770 proběhl první kontakt mezi Evropany vedenými Jamesem Cookem a Maory. Celý trek vede po pohodlné široké cestě, která je kromě chodců otevřena i pro cyklisty. Je proto příjemným uvítáním v přírodě Jižního Ostrova. Cesta občas vede vysoko nad zálivy Cookova průlivu a skrz kapradiny okolo stezky se otevírají výhledy jako do ráje.
Navzdory jednoduchému terénu na nás ale stále doléhala únava..
66. den, a zároveň také poslední na QCT, jsme si bohužel nedokázali užít. K únavě se přidal ještě déšť. Střídavě krápalo, pršelo, anebo se alespoň hrozivě stahovala mračna.. Zpocení pod pláštěnkami a bez přístřešků, kde bychom se mohli před deštěm schovat jsme se nestihli přes den ani pořádně najíst.. Některé dny prostě nejsou posvícení. Překousali jsme v těch rozmarech počasí 35 km, abychom došli do posledního kempu QCT, kde jsme se v nekončícím dešti vrhli k přístřešku, celí roztoužení na vaření a jídlo... a tak jsme druhou polovinu QCT proběhli hladoví a s tunelovým viděním způsobeným deštěm a pláštěnkami..
Havelock
Pelorus River Track (3 dny)
Po Havelock následuje 36 km silnici, kterou jen na pár kilometrů osvěží chůze skrz farmlands, která je ale nakonec víc vyčerpávající než osvěžující..
Cestou ale čeká příjemné překvapení v podobě kavárny u Pelorus Bridge, kde se nachází i kemp, kde je možné tento silniční den rozdělit na dva. My jsme zde poobědvali a pokračovali na zbylých 14 asfaltových kilometrů.
Silnici jsme opustili až na sklonku dne. Zapadli jsme na úzkou stezku klesající vedle silnice a konečně jsme se zase vrátili do přírody, na Pelorus River Track.
Po pár kilometrech na stezce se u řeky objevuje první chata na tomto treku- Captains Creek Hut. Tři palandy s šesti místy na spaní se na nás smály hned jak jsme otevřeli dveře, naházeli jsme do sebe večeři a po chvíli usnuli, náročná kombinace 40 km po silnici a závěrečných 8 km po lesní stezce ke Captains Creek Hut nás krásně vyždímala.
Na Jižním Ostrově NZ je mimo jiné parádní jedna věc- jakmile dojdete do přírody, TA často následuje trasy, kde funguje řetězec chat, o které pečuje DOC. Stejně tak tomu je i na Pelorus River Track.
Pelorus River Track nás provedl začátkem Mt Richmond forest Park. Stezka vedla více méně podél řeky, kde nás během přestávek svou přítomností obšťastňovala hejna sandflies.. Až když jsme řeku opustili, abychom vystoupali k vrcholu The Rocks a k Rocks hut, sandflies jsme pomalu ale jistě nechali za sebou.
(Mimochodem o Rocks hut už jsme několik dní slýchali od ostatních trekerů.. zvěsti o splachovacím záchodě, které jsme nebrali úplně vážně, se ukázaly být pravdivé!)
Po Rocks hut nás nejdříve čekal sestup lesní stezkou. Ačkoliv nepatřila mezi nejjednodušší, v porovnání s Tararuas se nám po ní šlapalo skoro samo. Předchozí den jsme se nechali zlákat delším odpočinkem v Rocks hut, proto jsme si museli trošku pospíšit, zejména kvůli přesně vypočítaným zásobám jídla. Měli jsme rezervu na dva a půl dne, ale špatné počasí v Richmond Ranges může nastat kdykoliv a dvoudenní zpoždění čekáním na chatě by nebylo nic až tak neobvyklého.. Minuli jsme Browning hut na rychlé občerstvení, které ještě zrychlily nálety sandflies a kolem páté odpoledne konečně došli k Hacket hut... k místu, kde končil Marlborough region a začínal Tasman. K místu, kde začínalo stoupání na Richmond Ranges...