Tasman (2/5)
O horách Jižního Ostrova jsme snili od chvíle, kdy jsme začali reálně uvažovat o Te Araroa. A návratu do horského prostředí jsme se po celém Severním ostrově a pár dalších kilometrech na Jižním nemohli dočkat.
Den 70 - 83 (13 dní, 26. 2. - 9. 3. 2020)
1855. km - 2065. km TA, Hacket Hut - Boyle Village
Přibližná mapa TA : Tasman
Richmond Alpine Track
Trek vede napříč Mt Richmond Forest Park, kde se stezka střídavě pohybuje lesem a nad hranicí lesa, po otevřených kamenitých pláních pohoří Richmond Ranges. Ačkoliv se výška jeho vrcholů pohybuje "pouze" okolo 1500-1700 m.n.m., je nutné počítat s horskými podmínkami, které bychom my Evropané přičítali vrcholům o 1000 v. m. vyšším. Oceánské podnebí bývá nepředvídatelné a změny počasí proto nečekané. A právě proto je nutné se připravit na možnost (a to jak psychicky, tak ohledně zásob jídla) se v horách zdržet o několik dní déle, než bylo naplánováno. Cca 100 km dlouhý Richmond Alpine Track je v průvodcích plánován na 5-7 dní. Nám na něj stačilo krásných 5 dní.
- den 1: Hacket Hut (poledne) → Starveall Hut (noc)
- den 2: Starveall Hut → Slaty Hut (brzký oběd) → minuli jsme Old Man Hut (zacházka) → Mt Rintoul Hut (noc)
- den 3: Mt Rintoul Hut → Tarn Hut (oběd) → Mid Wairoa Hut (noc)
- den 4: Mid Wairoa Hut → Top Wairoa Hut (oběd) → Hunters Hut (noc)
- den 5: Hunters Hut → Porters Creek Hut (oběd) → Red Hills Hut (noc)
- den 6: Red Hills Hut → St Arnaud
Trasu je možné si naplánovat opravdu od chatky k chatce, tak jako jsme to udělali my, a ušetřit tak spoustu energie a nahnat tvrdší spánek. Richmond Ranges jimi oplývá a každých cca 5 hodin chůze na některou z nich narazíte.
O Backcountry Huts, Hut Pass a o všech dalších informacích jsme psali v samostatném článku:
Mapa trasy a chat na Richmond Alpine Track:
Richmond Ranges nás uvítali velkolepě. Od Hacket Hut, kde leží zlom mezi regiony Marlborough a Tasman, stezka pomalu, ale jistě stoupá, dokud po 6 km a 900 v.m. nedojde až ke Starveall Hut, odkud už se otevírají první velké výhledy do krajiny.
V Richmond Ranges se nám začínaly živě vracet vzpomínky na Pyreneje a Alpy. Od ostatních trekerů jsme slýchali mnoho hrůzostrašných zvěstí o zlomyslných kopcích a zrádných sestupech. Ale my se tu cítili konečně jako na treku. Otevřená krajina a suťoviska nám připomínaly ty krásné chvíle v evropských horách a my byli nadšení, byli jsme zpátky v našem prostředí. V horách!
Mezi Starveall Hut a Mt Rintoul Hut (16 km/ 1 den chůze, 1700 v. m. stoupání a 1600 v. m. klesání) je trasa prakticky vrcholovkou a trvale se drží nad nadmořskou výškou 1200 m.n.m. Překračuje vrchol Ada Flat (1 420 m.n.m.), Old Man (1 515 m.n.m.), Little Rintoul (1 640 m.n.m.), Mount RIntoul (1 730 m.n.m.) a další bezejmenné vrcholy. Byl to pro nás jeden z nejkrásnějších dnů na TA.
Za Mt Rintoul Hut stezka překračuje další vrchol, Purple Top (1 532 m.n.m.), a poté už pomalu sestupuje do lesů, ve kterých se drží dalších cca 20 km. Postupně klesne až k řece Wairoa na úroveň 400 m.n.m., kterou nadále následuje.
8 km podél Wairoa River mezi chatami Mid Wairoa Hut a Top Wairoa Hut jsou náročnější než se z mapy může zdát.. 400 v.m. stoupání lesem a poskakování mezi kořeny nám připomnělo, že naše slabost pro stoupání v otevřeném terénu je oprávněná.
Hned za Top Wairoa Hut se terén opět otevírá a stezka postupně stoupá na úctyhodných 1 500 m.n.m., ve kterých traverzuje okolo vrcholu Mt Ellis (1 615 m.n.m.) po jeho západním úpatí.
Za Mt Ellis už stezka pomalu, ale jistě, klesá z dosavadních 1500 m.n.m. až na 750 m.n.m., kde kříží Motueka River, od které lesem stoupá k Hunters Hut, další chatce ležící na trase.
Hunters Hut je opředena smutnou minulostí. V únoru roku 1995 se Motueka river rozvodnila během bleskových povodní a Bush Edge Hut, které stávala na jejím břehu, a kde právě po lovu odpočívali dva lovci, byla stržena proudem. Lovci, navzdory znalostem místního počasí a terénu, netušili co se blíží a oba bohužel zemřeli.
Dva roky po povodních byla asi o 150 v.m. výše postavena Hunters Hut, jež získala své jméno na počest zesnulých lovců.
Ačkoliv byla Hunters Hut nádherná, noc nás na další den příliš neposilnila. Nárazový vítr, který se opíral do chaty až sténala, nám příliš spát nedal. Pomalu jsme se blížili ke konci treku (zbývala nám už jen jediná noc a pouhých 41 km do st Arnaud k dalšímu resupply balíčku), tak jsme si dopřáli dvojitou snídani- abychom se posilnili a zároveň trochu odlehčili batohy.
Trasa k další chatě, kde jsme měli naplánovaný oběd (touhle dobou se už opravdu začínalo veškeré plánování točit hlavně kolem jídla..), nebyla nijak náročná a utíkala poměrně rychle. Smutné bylo, že se snižující se nadmořskou výškou se zvyšoval počet sandflies, které nám bránili v jakémkoliv klidném zastavení a odpočinku. U oběda vedle Porters Creek Hut to vypadalo podobně- hejna sandflies a zvědavých čmeláků nečekaně obřích rozměrů nám moc klidu nedopřály.
Poslední kilometry Richmond Ranges uběhly záhadně pomalu. I přes blížící se malý cíl v podobě St Arnaud na nás doléhala únava. Ani ne svalová, ale spíš ta dlouhodobá, absence nějakého dlouhého a hodně tvrdého spánku.. Už jsme se nemohli dočkat postele a sprchy v St Arnaud, jen pár kilometrů vzdáleného..
Po tom, co jsme sestoupali na úroveň silnice SH 63, jsme se klasicky rozhodli zkusit stop namísto šlapání asfaltu. A za chvíli už jsme se vezli do St Arnaud- za resupply balíkem, sprchou, pračkou a postelí!
St Arnaud
Ve městečku je bohužel pouze malý a drahý obchod s potravinami, spojený s pumpou a kavárnou. Káva tu ale rozhodně za zkoušku stojí, zejména po tolika dnech mimo civilizaci!
Waiau Pass Track v Nelson Lakes NP
Ačkoliv je další část TA pojmenovaná podle jednoho z nejvyšších míst na její trasy, a tedy podle Waiau Pass, který leží ve výšce 1 870 m.n.m., tento úsek není vyloženě horským terénem. Velká část těchto 116 km následuje horské říčky a kromě dvou horských sedel, které ale rozhodně stojí za to, je většina stezky poměrně nenáročná (po rozkliknutí mapy níže viz. výškový profil trasy).
Stejně jako v Richmond Ranges je i v této části TA množství chat, dle kterých lze trasu naplánovat:
- den 1: St Arnaud → Lakehead Hut
- den 2: Lakehead Hut → John Tait Hut
- den 3: John Tait Hut → Upper Traverse Hut (oběd) → West Sabine Hut
- den 4: West Sabine Hut → Blue Lake Hut (oběd) → camping spot na 1997. km TA
- den 5: camping spot (1997. km TA) → Waiau Hut (oběd) → Anne Hut
- den 6: Anne Hut → Boyle Flat Hut
- den 7: Boyle Flat Hut → Boyle village
Mapa trasy a chat na Waiau Pass Track
Ihned za St Arnaud, na břehu jezera, se TA schovává do lesa a následuje vodní plochu cca 10 km až k první chatě, v této části trailu- Lakehead Hut, kterou jsme si po deštivém dopoledni vybrali jako náš úkryt na noc, dusno a mrholení nás přesvědčili o tom, že není kam spěchat, a tak jsme si užili ještě jeden půl den odpočinku. Po městech a zero dnech konec konců většinou býváme ještě lenivější než jindy a počasí nás rozhodně moc nepovzbudilo..
Následující den se počasí drží stále stejně pochmurné.. po 17 km jsme odpadli v John Tait Hut, kde se postupně schází velká skupinka turistů, zčásti stejná jako předchozí noc. Nejznámější národní parky a místa na Zélandu mají kromě nádherné přírody jednu velkou nevýhodu.. velké množství turistů, které se tu občas sejdou mohou zapříčinit i to, že chata s 28 lůžky na spaní prostě nebude stačit.. Jako se to téměř stalo nám na John Tait Hut.
Poprvé do výšin: Traverse Saddle
Traverse Saddle (1 787 m.n.m.) je jedno ze dvou sedel, které je třeba překonat během Waiau Pass Track. Krásná chata jménem Upper Traverse Hut sedí přímo pod začátkem nejprudšího stoupání a má tak velmi strategickou polohu, nejenom díky nádherným výhledům.
Nejprudší stoupání (asi 400 v.m.) trvá pouhé dva kilometry. Občasné větší balvany chodce trochu svedou ze stezky, ale jinak je stoupání příjemné a odměna sladká- výhledy se za jasného počasí zdají nekonečné.
Stezka za sedlem pokračuje suťoviskem a pak se skrývá do lesa. 800 v.m. klesání je téměř celé tři následující kilometry prakticky kolmo na vrstevnice, poskakování mezi kořeny jej ale ještě přeci jen trošku okoření. Když jsme konečně došli na West Sabine Hut, kolena nám za to byla velmi vděčná..
Do dalšího sedla: Blue Lake a Waiau Pass
Hned za Blue Lake a Blue Lake Hut, která stojí nedaleko od jezera, stezka začíná stoupat strměji- nejdříve vyšplhá o 200 v.m. výše na úroveň Lake Constance, pak se chvíli drží vrstevnice a pak se vrhne na další schod, vystoupá o dalších 200 v.m. k výhledu na jezero, aby pak prudce spadla opět zpět jeho úroveň. Za jezerem se stezka chvíli vine střídavě podmáčeným údolíčkem přítokové říčky, aby se konečně dostala k závěrečnému stoupání do Waiau Pass.
Ze 1 400 m.n.m. do 1 870 m.n.m. během 1 km. Tak prudce nás stezka vytáhla až do sedla, kde nás málem odfoukl vítr hned za hranou vrcholu.
Představy o romantickém vychutnávání si vrcholu se nám moc často neplní. Většinou nás zhoršující se počasí, blížící se stmívání, ukrutný hlad anebo jiné důvody vyženou dřív než se stihneme pořádně rozhlédnout a vychutnat si výhledy. Tentokrát to byl silný vítr, co nás hned, celé rozehřáté a zpocené po prudkém výstupu, vyfoukal do klepajících se ratlíků. Tak jsme se jen rychle podívali okolo a mazali dál. Pravda je, že ani blížící se pátá hodina odpolední nás nenechala zcela v klidu.
Lezecké úseky na sebe nenechaly dlouho čekat..
Lezecké úseky, o kterých nám vyprávěli trekeři postupující opačným směrem, na sebe nenechaly dlouho čekat.. Ale byli jsme vnitřně připraveni na horší variantu. Sice to nebyla úplně příjemná místa, ale dvakrát třikrát jsme opatrně popolezli po kamenech a jinak se stezka ubírala prudkým sestupem v celku klasickém novozélandském stylu.
Pouhých 2,5 km za sedlem, o 700 v.m. níže, jsme našli první vhodné místo na stan (1 997. km TA) a okamžitě po něm skočili. Sestup trval déle než jsme čekali a už jsme klasicky hladověli.
Následující den, jen tři kilometry za naším kempem jsme narazili na provizorní značku dalšího milníku, tu jsme na stezce ani nečekali- po 82 dnech chůze jsme překonali hranici 2 000 km!
Jinak nás po Waiau Pass už čekala jen tak lehce zvlněná krajina a kromě pár studených a osvěžujících brodů byla stezka nenáročná a my si mohli užívat chůzi údolím a otevírající se krajinu.
Po noci v Anne Hut (která byla naplněná až po okraj a všech 20 lůžek bylo obsazených) stezka začíná opět pomalu stoupat až po 10 km dosáhne 1 136 m.n.m. v Anne Saddle. Tam se bohužel žádný velký výhled nekoná. Za to sedlo leží v tajemném a tichém lese obaleném lišejníky.
Zbývajících 20 km jsme se rozhodli rozdělit na dnešní a následující den. Vzhledem k tomu, že jsme měli ještě dostatek jídla a toužili jsme strávit co nejdelší čas pod střechou, u sprchy, elektřiny a postele, což na nás čekalo následující den v Boyle Village, necelých 10 km za Anne Saddle jsme v Boyle Flat Hut "rozbili tábor" a užili si dlouhé pohodové odpoledne naplněné myšlenkami na zítřejší pohodový den a na pizzu, která na nás v Boyle Village čekala.
Následující den jsme vyrazili poměrně brzy, abychom Boyle Village využili do poslední kapky. Na místě jsme byli okolo desáté ráno, celí nedočkaví na náš druhý resupply balík naplněný jídlem a v mém případě i novými botami! Moje krásně prošlápnuté Inov 8 Roclite 290 už pomalu, ale jistě, po 1 200 km chůze ztrácely vzorek. V klouzavějších úsecích trasy mi to boty často a důrazně připomínaly.
V Boyle Village, konkrétně v The Boyle River Outdoor Education Centre, jsme si užili všeho dosyta. Za 55 NZD/os jsme měli v "TA The Boyle Overnighter Package" vše co jsme přáli a co jsme potřebovali- uskladněný balík, noc pod střechou, dvě pizzy s Coca-Colou, pračku, sprchu a Wi-Fi.
Články s bližšími informace o prostřídaných botách a o resupply balících a pravidlech jejich zasílání:
Další záchytný bod byl za námi. Boyle Village, kam jsme si před třemi nekonečnými týdny posílali resupply balík. Tehdy se zdál tak vzdálený a jsme tu!
A už zítra vstupujeme do dalšího regionu TA- Cantenbury!
