GR 5: Den 11 - 21
Zvyklí na chůzi, už spolehlivě sehraní s našimi batohy, které se konečně staly z nepřátel našimi parťáky, jsme se pomalu prokousávali dál skrz sedla a údolí, a pomalu postupovali směr Středozemní moře.
Praktické informace o jídle, stanování, vodě anebo jak se na GR 5 a z GR 5 dostat:
16. - 25.7.2018 : 190 km
Jedenáctý den začal moc dobře. Po bouřce z předchozího dne a noci ani památky a jen kilometr chůze od místa, kde jsme spali, narážíme na chatu. Což znamená ranní káva, dopsání poznámek do průvodce, kontrola předpovědi počasí a trocha dobití elektroniky ze soláru. No a taky normální splachovací záchod, to člověka vždycky potěší.
O to náročnější je po hodině a půl se konečně zvednout, nahodit batoh a vyrazit.
Krátce potom co vyrazíme nebe opět začíná černat. Vždycky nás to zneklidňuje. Pláštěnky sice máme po ruce a připravené na rychlé použití, ale stejně. Déšť není nejlepší věc, co člověk v horách potká, představa mokrého oblečení a vybavení prostě není nejveselejší.
Asi po 10 km střídavého klesání a stoupání se vyškrábeme do Col du Bresson. Pořád neprší, ale v dálce slyšíme bouřku (odhadem tak 10-15 km vzdálenou), z toho nemáme právě radost, zejména s ohledem na to, že se právě nacházíme v nejvyšším bodě dnešního dne (2 469 m.n.m.). Útěchou nám je, že kdyby se bouřka znenadání přiblížila, tak jen 400 m od sedla se nachází chata, kde se dá schovat.
Déšť přichází až když máme sedlo za sebou, ale bouřka se nám naštěstí stále vyhýbá. Stíháme sestoupit pár desítek výškových metrů a schováváme se pod převis. Neexistuje lepší způsob jak strávit čas během deště než si dát pořádný druhý oběd.
Když déšť poleví a už jen poprchává, vyrážíme dál. Stačí hodina chůze a narážíme na Refuge de la Balme. Ptáme se provozovatele chaty, jestli si můžeme poblíž chaty postavit stan a dostáváme svolení. Kempingový stůl a lavice poblíž nevyužijeme (večer i druhý den ráno je pěkná kosa), ale wc a vodou vyvedenou z nedalekého potůčku do potrubí tedy nepohrdneme!
Následující dvanáctý den nás čeká sestup. Ten začíná pěkně zostra, ale postupně se zmírňuje a klesání už pokračuje pozvolně údolím.
Dnes potřebujeme nakoupit, tak počítáme, že se tím zdržíme. Nákup jako takový moc času nezabere, ale město pokaždé tak nějak vtáhne. Odpočinek na lavičce, dobíjení elektroniky, svačinky a čerstvé jídlo. Každý tu najednou zleniví a padne na něj únava.
Postupně procházíme městem Valezan, pak Bellentre, ale ani v jednom obchod není, maximálně restaurace. Větší město Landry míjíme, je to zacházka. Na obchod KONEČNĚ narážíme v Montchavin, navíc je tu Sherpa!!! Během těch pár dní jsme si k němu našli velký vztah, stává se naším parťákem a výkřiky: "Jůůů, hele, Sherpa!" zní jako bychom se znovu shledali se starým známým. Sice je to jen síť obchodů, které jsou rozmístěné po francouských horách, ale to nemůže zabránit našim vřelým vztahům.
Po nákupu a několikanásobném přežrání máme problém se z města odkulit. Šplháme za město doslova jen pár desítek metrů a odpadáme na první rovném plácku u cesty.
V NP Vanoise se nesmí volně stanovat ani bivakovat, proto máme v plánu dojít k Refuge Entre-le-Lac, kde je bivakování povoleno na plácku za chatou a stojí pouze 5 €/ 2 os. a stan (07.2018).
GR 5 v této části trasy vede přes NP pouhých 5 km, předtím se trasa vine podél jeho hranic.
Čtrnáctý den u chaty Refuge du Palet zjišťujeme, že nemáme až tak velký skluz oproti rozcestníku na ní!
Léman = Ženevské jezero a Méditerranée= Středozemní moře
Jenom 50 v.m. za chatou jsme sedlem Col du Palet opustili NP. A hned po něm začal sestup do Tignes. To pro nás je obzvlášť důležité město- čeká na nás balíček s jídlem z domova! Posledních pár dní jsem z toho trošku nervózní, snad tam na nás opravdu bude čekat.
O tom jak si posíláme balíčky s jídlem na cesty a jestli to vůbec stojí za to jsme napsali v samostatném článku:
Balíkové drama
Po dramatu s balíkem jsme značně unaveni. Nacpeme si vše zbylé do batohů a pomalu se šplháme dál na kopec za město. Snad brzy najdeme místo na spaní. Cestou se ztrácíme a děláme zbytečnou zacházku. Už chápeme, že dnes prostě asi není náš den. Po pár kilometrem konečně stavíme stan, batohy těžké, nohy stejně tak.
den 14: bivak za Tignes
Usínáme s výhledem na masiv Mont Blanc, asi naše poslední setkání s ním na tomto treku.
Patnáctý den a na nás padá únava. Od rána pomalu sestupujeme do města Val d'Isére, procházíme kolem stáda koní, dělají, že nás nevidí, ale nenápadně si udržují odstup.
Ve městě je únava vždycky nejhorší. A když docházíme do Val d'Isére, tak na nás padá ve velkém. Sedíme na lavičce a litujeme se. Ale po svačince se pomaloučku sbíráme a pokračujeme v chůzi. Z 1 900 m.n.m. se potřebujeme vyškrábat do Col de l'Iseran, se svými 2 770 m.n.m. nejvyšší sedlo Alp. Stoupáme, bojujeme s únavou, obloha se mračí, tak je chůze náročná. Dáváme si ale nakonec jen jednu větší pauzu a jinak jdeme skoro bez zastávky. Konečně se přibližujeme k sedlu. Jsme zhrozeni, nevěnovali jsme přílišnou pozornost mapě a neuvědomili si, že v sedle je mimo výhledu a vysoké nadmořské výšky ještě parkoviště a velký obchod se suvenýry. Skoro každý se sem vyveze autem. U některých turistů to vypadá, že tato jízda do takového kopce je sportovní výkon minimálně měsíce, ale spíš roku. Tak se rychle najíme a pádíme dál, počasí se moc netváří a dalších 5 km vede stezka skrz NP Vanoise (na chvíli se do něj tedy vracíme), takže musíme najít místo na spaní až za jeho hranicemi.
Šestnáctý den si volíme (vzhledem k počasí) jinou variantu než klasickou GR 5, která vede ve vyšší nadmořské výšce (což dnes znamená mrakem). Plánujeme krátký den. V Lanslevillard se chceme ubytovat v kempu a koupit nový plyn na vaření, který pomalu dochází.
Do kempu docházíme kolem 15h i s úspěšně koupeným plynem. Následuje sprcha až dvě a natáhnout záda! Celé odpoledne ale bohužel prší. V tom se nám nechce stavět stan, zejména když máme možnost být schovaní ve společenské místnosti kempu. Tak dobíjíme baterky, užíváme si židlí a stolů a jsme šťastní, že můžeme být pod střechou, když prší!
Celý sedmnáctý den stále poprchává, tak šlapeme s minimem zastávek a doufáme, že zítra bude líp. Jsme trochu skleslí, pořád nechápeme jak moc počasí ovlivňuje náladu a duševní pohodu. Dnes se mi nechce ani fotit. Jediná smysluplná fotka je z dnešního kempu, nic moc, nenašli jsme pořádné místo na spaní, tak si děláme tábor kousek od cesty mezi stromky..
Osmnáctý den! Svítí slunce a nálada se okamžitě zvedá! Ráno docházíme do městečka La Norma. Jakmile vidíme lavičku ve svahu nad městem, je to jasné znamení, že se zdržíme. Vaříme si k snídani kávu a k tomu se cpeme čerstvým pečivem ze zdejší pekárny. To je lahoda.
Na cestu vycházíme až kolem 11.h, odpočatí a rozválení. Klasika. První část cesty procházíme předměstím města Modane, to bývají nudné části, kde cesta neutíká. Následuje stoupaní serpentinami (od kterých se trasa ale občas odpojí) a docházíme do dalšího městečka, Valfréjus. Další lavičky! Opět se zasekáváme a vaříme si oběd.
A pak se konečně, za Ouvrage du Lavoir (pro nás krycí název "lavór"), dostáváme zpět do přírody. Cesta se vine údolím, kde se postupně otevírá pohled na horu Le Grand Séru (2.889 m.n.m.), která nám bude na dohled po zbytek dneška i zítřka. Ani to, že jdeme širokou sypanou cestou a ne stezkou nekazí radost, že jsme zase v zeleni. Ještě nevíme, že příštích cca 15-20 km budeme procházet jednou z nejkrásnějších částí GR 5.
Stoupáme údolím, opouštíme sypanou cestu a už pokračujeme jen stezkou pro pěší. Už se pomaličku připozdívá, tak se koukáme i po místu na spaní. Ono se to nezdá, ale najít rovinku a místo na stan, které by nebylo přímo na cestě je někdy docela dlouhá záležitost. Dnes ale máme štěstí a nacházíme nádherné místo i s výhledem, dokonce i kousek od jezírka. To je hodně velká rarita (vzhledem k tomu, že spíme v sedle skoro ve 2.500 m.n.m.). Poslední dobou nám nocoviště vycházejí vzhledem k vodním zdrojům ne zcela strategicky, tak si musíme dávat pozor, abychom někde nezůstali doslova "na suchu" a vodu na vaření a pití na večer obvykle nabíráme už během odpoledne. Sice nepotřebujeme tak velké množství vody, protože relativně často jíme i ne-dehydrovaná jídla, ale pořádně se večer a ráno napít je nutnost.
Sedlem Col de la Vallée-Étroite (2.434 m.n.m.), kde táboříme, vede hranice dvou francouzských-alpských regionů: Savoie a Hautes-Alpes, hranice je označena křížem (na fotkách níže).
Devatenáctý, a další slunečný, den! Sestup vede krásnou krajinou...
... a pokračuje až do vesničky Granges de la Vallée Etroite, odkud se opět otevírá výhled na horu Le Grand Séru, ale tentokrát z druhé strany.
Po vesničce vystoupáme asi 200 v.m. a pak už trasa jen pomalu klesá až k vesnicím Roubion a Nevache. O Roubion se GR 5 jen tak otírá, v mapách obchod značený není a tak pokračujeme do Nevache. Tam se s velkou nelibostí dozvídáme, že obchod není a že jedině zpět v Roubion! A vracet se?! To nikdy! Zase nám vyvstává situace, kdy sice máme v batohu jídla dost, ale chuť na něco co není instantní nebo není obvyklou stravou, nás sžírá. Ale to nás pořád trápí méně než se vracet, to oba ohnivě nenávidíme. Nedá se nic dělat, k večeři bude klasika.
Oproti původnímu plánu ujít asi 7 dalších km k jezeru a nocovat u něj, odpadáme kousek za městem. Brzy zjišťujeme, že to byla chyba. Komáří nálety nemají konce a dohání nás oba k šílenství (na obou fotkách níže mám chuť zabíjet).
Za Nevache (náš dvacátý den) se GR 5 větví:
- na klasickou GR 5, která vede přes městečko Plampinet, potom sedly (např. Col de la Lauze) a nakonec údolím kolem města Montgenévre (2 dny)
- a na GR 5c, která vede přímější cestou do Brianconu, kde se obě varianty setkávají (1 den).
My volíme kratší variantu, která podle mapy vede téměř celou dobu jen stezkami a silnicím se vyhýbá. Ta nás ale hned od rána žene do pěkného kopce, tak se hezky zapotíme hned na začátku dne, taková zahřívačka, kterou ale po komářím ránu moc nepotřebujeme. Pocuchané nervy po noci plné komářího pištění jsou přece na zahřátí to nejlepší.První část dne stoupáme asi 1.000 v.m. k jezeru, potom už je trasa mírnější. A pomalu stoupáme do Porte de Cristol (na videu níže).
Odpoledne se už zase začíná obloha mračit. Nejvýhružněji se tváří, když se přiblížíme k nejhezčí části trasy dnešního dne, kde GR 5c vede trasu po hřebeni (první fotka níže, tato oblast). Čím blíž ale k výstupu jsme, tím víc se nám počasí nezdá. Nakonec s těžkým srdcem volíme nižší variantu po úbočí svahu, kde vede trasa pro cyklisty (GTH 4).
Už se nám tu několikrát stalo, že jsme se celí navlíkli do nepromoků- kalhoty a bundy, nakonec i pláštěnky, a byli připravení i na brutální průtrž mračen. A nikdy nic nepřišlo, jen lehká sprška a konec. Tentokrát jsme tedy rozhodujeme panice nepodlehnout, nepotit se v nepromokavé vrstvě a jít dál jen v bundě. A to je chyba. Znenadání začíná brutální průtrž mračen, za chvíli se mění v krupobití. Matěj 3/4 kalhoty, já to samé. A oba samozřejmě úplně durch. Klasika. Jakmile se srážky uklidňují, děláme fotku s koberečkem z krup (druhá fotka níže) a prakticky běžíme z kopce, abychom se zahřáli a uschly nám kalhoty. To funguje zaručeně a za chvíli už jsme suší a spokojení.
Ušušení seběhem (naše trasa sestupu do Brianconu, cca v polovině jsme přenocovali) začínáme hledat místo na přenocování. Dneska byl dlouhý den.
A zítra nás čeká sestup do Brianconu!
