GR 11: Informace

Kromě základních informací o GR 11 se také zaměříme na praktické otázky: 

Kdy vyrazit? Co s sebou? Jak je to s jídlem, vařením a kde koupit plyn? A jak je to se spaním, stanováním a chatami?

Základní info o GR 11

• délka: 820 km
• převýšení: 45.000 v.m.
• časový plán: 45 dní dle průvodce, v našem případě 48 dní relativně pohodovým tempem
• my vyráželi v polovině června a trek jsme dokončili na začátku srpna, trval nám cca 47 dní
• začátek treku: Cabo de Higuer
• konec treku: Cap de Creus
• značení: červený a bílý pruh, po celé délce trasy (viz. foto výše)
• pomocník na cesty: průvodce "Cicerone: The GR 11 trail"
• mapy.cz mají neuvěřitelný přehled a mj. mají vyznačenou i celou GR 11

Kdy vyrazit?

Ideální čas se každý rok mění podle sněhové pokrývky, GR 11 vede vyššími nadmořskými výškami, které se pohybují až kolem 2.500 m.n.m. Nejlepší je tedy trek začít v průběhu července či srpna a dokončovat během srpna a září- aby stihl roztát sníh a zároveň ještě nenastal podzim. 

Co s sebou?

My trasu přecházeli v červenci, takže následující informace a vybavení budou odpovídat letnímu horskému počasí, je ale třeba si připomenout, že každý rok může být o hodně jiný, zejména vzhledem ke sněhová nadílce, která je každou zimu jiná a její zbytky mohou vydržet až do pozdního léta.  

• boty: terén jako takový není nijak zvlášť obtížný, občas jsme byli nuceni brodit, ale pohorky, které jsme zvolili rozhodně nebyla právě ta nejlepší volba- těžké boty = těžký krok, každá obuv má své výhody a nevýhody; dnes už bychom volili lehké běžecké boty/tenisky určené do terénu
• hůlky: usnadňují výstupy i sestupy a navíc často zachrání od pádu při zaškobrtnutí
• spacák: během nocí v horách někdy teplota dosahovala i mínusových hodnot, podle toho je třeba zvolit spacák (přestože jsme s sebou měli spacáky označované jako třísezónní, několikrát jsme spali zabalení i v merino vrstvě)
• karimatka: slabší nafukovačky s průměrných tepelným komfortem
• nepromokavý vak: dva nepromokavé vaky každý- 40l na spacák a karimatku a 6l na náhradní oblečení, v případě velké průtrže mračen si můžeme být jistí, že náhradní svršky a spaní zůstane v suchu
• batoh: oba jsme zvolili krosny okolo 65 l, věděli jsme, že nás některé dny čeká větší zátěž vzhledem k tomu, že jsme si zase nechávali poslat balíky s jídlem
• stan: Hannah Cowert 3, kempovací stan rozhodně neurčený na trekování, nám ale posloužil skvěle v jakémkoliv počasí
• vaření: zvolili jsme plynový vařič s easy-click ventilem, bohužel jsme ale měli velké problémy koupit plynovou bombu s tímto typem ventilu a většinou jsme naráželi na šroubovací Coleman style

Tipy a triky na vybavení:

Jídlo a vaření

• vzhledem k rozpočtu a taky s ohledem na stanování bylo jasné, že si bereme vařič (i když by nejspíš bylo možné přejít Pyreneje po GR 11 a stravovat se pravidelně na chatách v kombinaci se studeným jídlem)
• jen jsme se museli rozhodnout jaký- jestli Easy-click (nacvakávací) anebo Coleman style (na závit).. nakonec jsme ale zvolili Easy-click, nechali jsme se inspirovat na jednom blogu, ale bohužel jsme měli přesto problémy.. většinou byl ke koupi spíše plyn na závit, asi se v posledních letech změnila móda.. proč nás nenapadlo vzít si oba vařiče (vzhledem k jejich váze by to byla jen zanedbatelná zátěž) anebo pořídit redukci.. to sami nevíme!
• snažili se celou cestu vařit co nejrychleji, jednak jsme tím nechtěli zabíjet moc času a jednak jsme nechtěli plýtvat plynem, v tom nám usnadňovalo vaření Expres menu, všechna jídla jsou ohřátá během 3-4 minut, jinak jsme vařili převážně jen vodu na zalití bramborových kaší, kuskusu, rýžových nudlí, ale občas samozřejmě došlo i na delší vyváření polévek a těstovin
  

Tipy na jídlo, které si můžete doma na cestu připravit anebo co na cestách vařit:   

Kde koupit plyn na vaření?

• stage 0: hned po příletu do Bilbaa a přejezdu do města jsme vyrazili na nákupy a v Intersportu pořídili plynovou bombu s vhodným uzávěrem easy-click
• stage 11: Sallent de Gállego- pomalu dochází plyn, takže první pokus o koupi náhradního.. bohužel v obou velkých sport shopech mají jen camping gas, nakonec kupujeme alespoň PEPO v místním obchůdku
• stage 14: začíná vážná nouze o plyn, využíváme zatím samoohřev (pár kapslí jsme si raději vzali) a trpíme PEPO, co nám šíleně špiní hrnec a vše co se v jeho blízkosti nachází
• stage 15: KONEČNĚ kupujeme plyn, ale zacházka do města Torla- velký sport shop
• stage 24: večer nečekaně dochází bomba a nemáme tedy co jíst! K snídani jíme bramborovou kaši zalitou studenou vodou, zbývá nám 15 km do kempu, snad tam bude plyn.. plyn v kempu není, kupujeme bagety a salámy, doufáme, že snad ve městě už bombu konečně koupíme..
• stage 25: v Espotu konečně v jednom krámku kupujeme náš easy click!!!
• stage 32: Encamp, velký obchod Téchnic Esports- všechny typy plynů, raději už se díváme i do zásoby
• stage 43: La Jonquera, v domácích potřebách mají i easy click
  

Spaní

Na treku je několik možností jak trávit noci: buď v pohodlí chat v horách a hotelů ve městech, nebo zvolit stan.  

Stanování

Stanování není jen o postavení toho kusu látky a tyček, jak každý kdo mu propadl, ví. Spaní venku je něco, co ti poskytne úplnou volnost. Umožní jít spát kdekoliv chceš a kdykoliv potřebuješ. A kromě toho tě vtáhne do krajiny, zapojí do celého kontextu a ty pak okolí vnímáš úplně jinak a mnohem intenzivněji. Každý vrtoch přírody, každé ochlazení, každý lehký deštík prožíváš mnohem opravdověji a intenzivněji, než když víš, že večer budeš spát pod střechou a ve vyhřáté posteli, kde tě nic nemůže rozhodit. A pro tenhle kontakt s okolím přeci do přírody chodíme! Utéct před všedními zážitky a prožít úplně jiné, úplně nové!   

Obecně je v Pyrenejích klasické táboření (tzn. rozbít stan na několik dní a pobývat na stejném místě) zakázáno, nicméně tzv. "bivouac", tedy přespání na jednu noc bez stanu i se stanem, je povolen. I proto si mnoho trekerů na GR 11 balí stan a vyrážejí přejít Pyreneje i s tímto závažím. 

S hledáním místa na spaní nikdy během celé GR 11 nebyl problém. Rovná místa i voda se nakonec pokaždé našla, jen bylo občas třeba nahlédnout i do map. :) (V Cicerone průvodci GR 11 jsou v rámci každé etapy trasy uvedeny zdroje vody i místa vhodná na kempování, to nám bylo velkou pomocí.)

• jednou nás k smrti vyděsilo COSI, co se rozhodlo nám uprostřed noci pořádně omýt stan jazykem, ve tmě, vytržení ze spánku, tyhle podezřelé zvuky, divočina, čekali jsme nejmíň medvěda, ale nakonec jsme to hříbě, co nám olizovalo stan, vyděsili snad víc než ono nás
• zažili jsme pár probdělých nocí, kdy jsme poslouchali zvony krav a čekali zda se bude stádo přibližovat ke stanu a zkusí na nás šlápnout anebo ne
• jednou jsme museli místo plánovaných 25 km ujít o dalších 10 km navíc, protože pokaždé, když jsme se dostali do bodu, kdy už jsme byli od krav, které jsme právě minuli, dostatečně daleko, se za dalším horizontem objevily další krávy!
  

• nejlepší byl ale jeden večer, kdy jsme šli brzy spát, abychom nabrali síly na další dlouhý den.. bylo ticho a krávy byly daleko. Najednou jsme ale slyšeli jak se zvony přibližují...a nedlouho potom jsme slyšeli už i žvýkání trávy... Otevřela jsem stan, že vykouknu jak jsou daleko a najednou jsme si hleděly s krávou z očí do očí. Nikdy jsem si neuvědomila, jak jsme my lidé malí, hlavně když klečíme a proti nám stojí kráva! Pomalu jsem zacouvala a kráva zvídavě strčila čumák do stanu, olízla batoh, začmuchala co máme ve stanu za dobroty a šla dál. Ještě ten večer jsme se v zájmu klidné noci opět sbalili a rozhodli se dojít o něco dál s nadějí, že nás krávy nebudou následovat! Kravám jsme naštěstí utekli, ale jenom díky nim jsem pořídila mou zatím nejkrásnější fotku stanu s hvězdnou oblohou..

Takže stanování na GR 11 můžeme jen doporučit, zejména když si zvyknete na pár zvědavých krav!  

Výjimkou jsou ale národní parky a jiná chráněná území, kde je stanování samozřejmě omezeno. My se s tímto setkali v NP Ordesa y Monte Perdido, kde je stanování povoleno pouze u chaty Góriz.

Bonusové spaní?

Na GR 11 je ale jinak spousta možnosti spaní, od moderních horských chat, přes kempy až k hotelům v městech. V horách také ale existují tzv. "unmanned refugi", neobsluhované chatky, většinou jen malá staveníčka v různých stavech na přespání. My se setkali s verzí "v tom nespím ani za nic" i s variantou, kdy jsme byli nadšení, že si jeden večer a jedno ráno ušetříme práci se stavěním stanu. Často také slouží jako orientační bod v terénu a všechny jsou zaznamenány v Cicerone průvodci, včetně popisu v jakém stavu asi tak jsou.  

Stage 6: po výstupu z Hiriberri, sice s krásným výhledem i krbem, uvnitř byl ale nepořádek a vypadalo to, že si procházející udělali z chatky spíš wc..

Stage 7: schovali jsme se tu aspoň před deštěm (to je také důvod proč nemáme fotku zvenku!) a naobědvali se, hezká a čistá chatka.  

Stage 11: v nouzi přijatelná a krb byl lákavý! Ale vůně taky nic moc..  

Stage 20: Refugio Puen del Corones, krásná chatka, kde přespávají horolezci druhý den ráno vyrážející na blízké vrcholky hor 

Stage 31: Refugi de Baiau je krásná a udržovaná, vyspí se tu na postelích až 13 lidí, bohužel zde někteří kromě užitečných věcí jako zbytku plynu, jídla nebo zápalek, nechávají i odpad, tak jsme další šplhání do sedla absolvovali s pytlem cizích odpadů na batohu 

Na GR 11 bylo samozřejmě těchto chatek mnohem a mnohem víc, ale některé jsme jen minuli a některé jsme nefotili. Každopádně využít toho, že si člověk odpočine od stavění stanu a vyspí se pod střechou, je občas taky fajn zážitek!  

Takže kdo má chuť a čas, ať určitě vyrazí, rozhodně to za to stojí!